Dáma na kolejích

"Jenom žena upravená bude hodna toho jména, fémina, fémine, féminínůůůům...", skřehotá Jiřina Bohdalová jako o život, takže pak už nikdy nepromluvila jinak než hlasem Rákosníčka. Je s podivem, že Vratislav Blažek a Ladislav Rychman šili svůj muzikál na míru právě herečce, která absolutně neumí zpívat. :-) Dáma na kolejích je samozřejmě jiný druh muzikálu než předchozí Starci na chmelu, pro jinou věkovou skupinu, zcela záměrně i s jiným druhem hudby a soustředěný vyloženě na titulní postavu. Morální problém, který film řeší (proč by si žena nemohla dovolit totéž co muž?) už dnes není zdaleka tak ožehavý jako tehdy, ale některé scény můžou působit pořád stejně provokativně (třeba když Marie světácky balí v baru jakéhosi zajíce) a Blažkovy sarkastické texty rovněž. Vtipné je i hejno zvědavých sousedek, které se průběžně objevuje v druhém plánu a komentuje děj jako antický chór. 60% (22.03.2006)

Děsný český film. V této době to bylo dost rozporuplné, spíše se to blížilo k negativním filmům z mé strany. Tenhle film mě vůbec nezaujal, byl děsně otravný, měl krátkou stopáž a na mě působil tak na 3 hodiny. Bohdalová tu nedokázala moc zaujmout. Nějaký ten námět, nápad či něco mě chytlo, ale jen trochu. K odpadu to má strašně blízko, ale znám horší filmy. Hodnotím na slabých 14% = * (14.12.2012)

"Mějte rozum paní Kučerová..." Tramvajačka Marie v podání skvělé Jiřiny Bohdalové se možná z pohledu tehdejší společnosti moc rozumně nechová, ale na tu její nerozumnost a břitký vtip ("Tu vkladní knížku ani neotvírej, už tam stejně není nic ke čtení") se moc hezky kouká. A klobouk dolů taky před jejím pěveckým projevem. Se Starci na chmelu to asi úplně srovnat nelze, ale řada chytlavých písniček od stejných autorů tu je. Takže to momentální 59% hodnocení si ten film fakt nezaslouží. Zvyšuji i proto hodnocení na pět hvězdiček. (01.10.2017)

Rychmanovy české muzikály vznikaly současně s francouzskými díly vzešlými ze spolupráce Jacquese Demyho a Michela Legranda, oproti nimž se zvláště Dáma na kolejích jeví jen jako pouhá divadelní férie. Jakkoliv jednotlivé dějové sekvence mají vtip a hudebně tanečním vstupům nelze upřít chytlavost, celek nepůsobí zrovna celistvě. Zatímco ta Legrandova čísla v Demyho snímcích vyprávění originálně dynamizují a propracovávají psychologii zúčastněných, písně v Dámě na kolejích nanejvýš zlidšťují lidově demokratickou uniformitu. Kostýmy, líčení, stylizace ani choreografie nemanifestují vnitřní svobodu, ale jen ospravedlňují individuální zařazení v systému. Příznačně tuto neměnnost dotvrzuje i snový rámec celého příběhu: k revoltě nedošlo a ani se k ní tramvajačka Marie neodhodlá. Tyto paradoxy ovšem současně přispívají k otevřenějšímu vyznění, o něž se ovšem primárně zasluhuje mimořádné herectví Jiřiny Bohdalové. Její hrdinka za pomoci bohatého kostýmního vyzbrojení střídá své tváře, aby se nakonec vrátila k té nejvlastnější, odevzdané a trpné. (11.06.2023)

Znamenitá vizuální koláž, kterou doporučuji jako doplněk k přednáškám o designu 60. let. Děj je vcelku pitomý, písničky taky celkem nic moc, ale jako celek je to veskrze kompaktní sonda do atmosféry doby. Když to budu brát z hlediska, že jde vlastně o film, tak nejlepší je tam asi pan Peterka. Ty moje hvězdy jsou především za výpravu. Mám holt rád ty tramvaje, saka a felicie. (16.08.2015)