Babylon

Babylon je zážitek. Kvůli takovým filmům se zkrátka chodí do kina a nevím, nevím, jestli letos uvidím něco lepšího. Stejně dobrého snad, protože věřím Oppenheimerovi, ale lepšího sotva. Tříhodinová jízda neřestným Hollywoodem dvacátých let v půlhodinovém úvodu zašlape Luhrmanova kýčovitého Gatsbyho do kokainem posypaného parketu a dál se odvíjí stylem takřka tarantinovsky-coenovským, v němž je každá scéna perfektně napsaná i zahraná, neodolatelný černý humor se mísí s napětím a nejrůznějšími bizarními výjevy, to všechno v naprosto zběsilém tempu, které udává Hurwitzova dokonalá hudba. A ti herci a herečky! Margot Robbie nikdy nehrála lépe, Brad Pitt dlouho nedostal takovou krásnou příležitost, neokoukaný Diego Calva s nimi v pohodě drží krok... Já byl v sedmém nebi a nechtělo se mi pryč. A ačkoliv mě filmové ceny jindy nechávají chladným, Babylonu bych přál úplně každou. Tím víc mě ovšem zaráží, že nebyl nominovaný na Oscara ani za nejlepší film, ani za režii, ani za herce nebo herečky... Snad tedy uspěje aspoň hudba, protože Justin Hurwitz je jednoduše génius, výprava a kostýmy. (28.01.2023)

Hurwitzova dokonalá hudba je jen logickým doplňkem pompézní oslavy života u filmu, s filmem a ve filmu. Babylon je heterogenní film s opulentní výpravou, lehce ironickým pohledem na svět Hollywoodu, zasněnou vzpomínkou na němou éru, rozdavačnou konkubínou, která častuje své diváky nespočtem podmanivých vizuálních podnětů a zároveň laská jejich sluchovody náramnou muzikou. (01.03.2023)

Nechce se mi dávat 5*, ale musím. Ač zastávám názor, že nahota a orgie tohoto kalibru patří do porna a ne do klasického filmu, základní myšlenka více než tříhodinového (!) "Babylonu" mě natolik zasáhla, že kdybych mu tu poslední hvězdu ne(při)dala, budu si to do smrti vyčítat. Toto hořko-sladké hollywoodské absurdum, jehož finální recap je za mě podobně geniální jako například připlouvající plod v "2001: Vesmírná Odysea",  by mohli s trochou nadsázky závidět i současní Tři králové absurdního žánru (Tarantino, McDonagh, Vaughn). Nehledě na to, že takové shivers jsem měla naposledy u kule rvoucího finále "Requiemu za sen", a to je už ku*va dlouho... Pokud bych měla něco vyzdvihnout, tak to budou hudba a Pitt. (20.01.2023)

Velká chyba, že na konci začne Chazelle pouštět ukázky ze Zpívání v dešti, aby ukázal, že jiný film to za půlku času zvládl o tolik lépe a bez toho, aby ze mě vysál život. Ani nevím, jestli to měla být dekonstrukce pozlátka, nebo jeho oprášení, ale snad žádný zaláskovaný metafilm si tak málo nezasloužil sebedojímavou závěrečnou montáž historie filmu. Mám rád excesivní exhibice, ale tohle je spíš úmorné. A ten podivný nice guy vibe z hrdiny platonicky imprintovaného na Margot Robbie, kterou neustále zachraňuje, a která by byla o tolik šťastnější, kdyby pochopila, že on je pro ni ten pravý, byl takový ulepený. (05.01.2023)

„BYLO TO VSKUTKU TO NEJKOUZELNĚJŠÍ MÍSTO NA SVĚTĚ, ŽE?“…  Film o těch, co v Hollywoodu něco znamenali, i o těch, co (nejen) v Hollywoodu neznamenali nic. Taky o tom, že když to v sobě máte, tak stačí jedna šance a Hollywood je váš. Ale i o tom, že nic netrvá věčně a že Hollywood je větší než jedinec… Hele, jsou tady místa, kdy jsem byl v extázi. Navíc Margot byla k sežrání a vobčas to byla i prdel. Celý se to snaží bejt originální, jakože „něco víc“, ale ve finále to zas takovej vodvaz není. Navíc (a nejvíc) mě sere, že mně nezajímají ty lidi. Žili skutečně? Co natočili? V čem hráli? A závěr? Musel jsem si ho pustit 2x... Vychází mi jako pokus o nějakej art s touhou složit poctu továrně na sny. Prostě je to zbytečně dlouhý! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Dokážu přesvědčit ženskou, že je super, když to funguje „až“ ze dvou třetin. 2.) Chybí mi éra němýho filmu.  ///  Thx za titule lordek“.                  PŘÍBĚH  ****  HUMOR  **  AKCE  ne  NAPĚTÍ  ne (19.02.2023)