Долгое прощание
Réžia:
Sergej UrsuljakScenár:
Sergej UrsuljakKamera:
Michail SuslovHrajú:
Polina Agurejeva, Boris Kamorzin, Taťjana Lebeďkova, Konstantin Želdin, Valerij Trošin, Andrej Rapoport, Ivan Kokorin, Maxim Konovalov, Olga Čudakova (viac)Obsahy(1)
Film režírovaný Sergejem Ursuljakem vznikl podle románu sovětského spisovatele Juryho Trifonova a vypráví o temnotě a vystřízlivění v roce 1952. Mladá herečka Lilia si začne milostný poměr s divadelním režisérem, který se těší velké přízni vlády Sovětského svazu. Díky tomu ji v divadle obsadí do hlavní role. Zároveň je zamilovaná i do svého manžela Gríši, mladého neznámého talentovaného herce. Lilia doufá, že její milostný poměr s režisérem pomůže i Gríšovi v jeho kariéře. Nicméně k tomu ale nikdy nedojde. Milostný trojúhelník má krátké trvání, ale všichni tři na něj po celý život vzpomínají. Pouhou dekádu po té si totiž uvědomí, jak tehdy byli šťastní. (Filmbox)
(viac)Recenzie (1)
Nějak jsem tomuto filmu zcela neporozuměl. Ano, stárnoucí herečka vzpomíná na dobu své herecké slávy na počátku 50. let, kdy prožívala vztahke dvěma mužům, milujíc svého mladého manžela, spíš neúspěšného autora (zde je v obsahu, myslím, nepřesnost), který se díky své neprůraznosti neumí prosadit, začne pletku s úspěšným dramatikem brakových kusů stalinské éry, aby svému manželovi jeho známostmi pomohla... Nějak se to nedaří, manželé (nebo jsou jen na hromádce?) žijí společně s Liliovými rodiči ve stísněných poměrech, otec je dost nemocný, matka hysterka, která zeti vyčítá povalečství... Ale celé je to takové neslepené, člověk se v některých momentech přestává v ději i v postavách vyznávat, dokonce bych řekl, že je to lyrickými, silně dostojevskými scénami, někdy násilně natahováno... Ale jeden citát z Dostojevského v paměti zůstává: Aby byl člověk s životem spokojen,musí se životní štěstí rovnat životnímu neštěstí... ()
Galéria (23)
Fotka © SPI International Polska
