Halloween II

Film přímo navazuje na první díl a začíná tam, kde první díl končil. Celý film se opět odehrává v jediném krvavém večeru a jak tomu u pokračování bývá, je zde více krve a mrtvol. Naštěstí se filmu daří držet kvality prvního dílo a je to slušná a napínavá jízda. Mé hodnocení se odvíjí od toho, že ani první díl nepatří mezi mé oblíbené hororové klasiky, ale kvalita se mu nedá upřít. Stejně tak je tomu i v tomto případě a v několika ohledech je na tom i lépe, než původní film. (15.12.2017)

Volné pokračování Carpenterovy klasiky se odehrává v tu stejnou halloweenskou noc co jednička. Laurie je po hrůzném zážitku hospitalizovaná v místní nemocnici. Hrdinčin psychopatický brácha Michael jí je však v patách. Za pomocí kladiv, injekčních jehel, nožů a skalpelů si razí cestu skrz personál a nechává za sebou krvavou spoušť... Carpenter měl toho roku hodně práce se svou temnou sci-fi Útěk z New Yorku, takže sequel zastínil alespoň coby scenárista a producent. I díky němu Rosenthal vytvořil perfektní slasher, který se originálu může směle rovnat. Myers se proměnil ve vraždící kombajn (10 mrtvých), nikoho nešetří (s výjimkou novorozeňat a jedný báby) a přitom dokáže napínat i děsit po celou dobu až do výborného destrukčního finále. A Jamie Lee to sluší i v paruce. (17.07.2011)

(85%) Druhý HALLOWEEN velmi hravě překonává obstojný i když jen mírně nadprůměrný první díl. Nechci to s chválou tohoto pokračování přehánět, ale já si nemohu pomoci. Má to oproti původnímu filmu spoustu vyvražďovaček a některé jsou docela krvavé a brutální. Samozřejmě, tohle je starý film, starý horor, ale na tu dobu to muselo na diváky působit věrohodně. Dějem nám to ihned navazuje na jedničku. Ve většině vražd tu máme jako lokaci nemocnici – snad veškeré vraždy mě bavily. Myers zde má slušný vizuál – vraždící psychopat s maskou co je snad nesmrtelný. Ke konci už to bylo takové předvídatelné, ale nevadí. I efekty byly docela na tu dobu vydařené. Zřejmě se z toho vytřískalo, co se dalo. Takže z mé strany velká spokojenost. (29.04.2019)

Začíname plynulo tam kde sme skončili. Cundeyho kamera je rovnako perfektná ako v prvej časti. Atmosféra a hudba sa znova pomaly dostáva pod kožu. Len tie postavy sú prázdne a nezaujímavé. A Majkl hoci veľký chlapík a zabiják, je strašne pomalý. Pozerať sa na tento film vo mne necháva pozitívne pocity skôr z tej formálnej stránky než z tej príbehovej. Dokonca si myslím, že je veľmi prekvapivé ak sa z takejto veci stal tak výrazný kult. Zabijačkové veci moc nemusím. Hlavne keď sa vrah dostáva všade a zabíja všetkých. Aj napriek tomu, že niekoľko krát zomrie. Ale vravím. Atmosférou sa to dostáva nad priemer. Štvrtá hoci slabá * (16.01.2019)

Pejorace se tentokrát nekoná, druhý Halloween překonává první díl ve všech ohledech. Co první zarazí je mnohem lepší práce s hudbou. Samotný slavný motiv tu nezní tak často jako v případě původního snímku, ale pouze v momentech, kdy působí opravdu skvostně a skvěle zapadá do dané situace. Rick Rosenthal se také ukazuje jako mnohem lepší v budování atmosféry. Nevystačí si s tím, co jsme již viděli a mnohem častěji experimentuje. Vrah tak odkládá klasický nůž a do ruky bere takové zbraně jako je třeba skalpel či dokonce injekční stříkačka. Vraždy jsou mnohem krvavější a brutalita je cítit z každého kouta. Ovšem, je trochu smutné, že některé postavy umírají i po obyčjeném 'škrábnutí'. První část se nese v duchu tísnivosti. Napětí a stach jsou budovány pomocí absolutní tichosti. Když jde hlídač zjistit důvod nefunkčnosti telefonů a narazí na vypáčený zámek do skladu, divákovi je již jasné, kdo se tam vloupal. Absolutní tichost narušená občasním pádem plechových předmětů a tušení potencionálního nebezpečí, to jsou jediné dvě věci, se kterými si Rosenthal bohatě vystačí. Druhou polovinu již podbarvuje klasický hudební doprovod a rozjíždí se nervy drásající drama. Zajímavostí je též ještě větší démonizace Micheale Meyerse, který zde už opravdu ztrácí status mentálně labilního jedince, a přestává být člověkem. Sice mi nejde do hlavy jeho motivace (ztráta emocí = vražda vs. Equilibrium, kde se ztráta emocí stává záchranou lidsva), ale to vem čert. Zatímco první díl dnes nejspíše nikoho nevyděsí, druhý to zvládá levou zadní. Ačkoli trpí klasickými neduhy starších snímků (předvídatelnost a některé hloupé scény - někoho sice vraždí za mnou, ale já se zrovna nedívám), dal by se bez problému zařadit do sorty nadčasových hororů, které ani po letech neztrácejí nic ze své působivosti. [TOP 19/7 77%] (05.06.2007)