Zvláštne dni

SPOILER ALERT! Lenny (Ralph Fiennes) je looser v tak trochu jiném světě končícího roku 1999. Své zážitky je možné díky pokročilé technologii nalít jinému člověku přímo do hlavy, nechat ho záznam událostí takřka prožívat na vlastní kůži, vidět vlastníma očima. A právě s těmito produkty obchoduje Lenny, bývalý polda a bezvýznamný šupák s nekonečnou zásobou falešných Rolexek, citový loudil a pouliční otloukánek. Když se mu jednou dostane do lebky "video" s perverzní vraždou, spouští pátrání na vlastní pěst (což obnáší dostávat stále přes držku a nechat se vytahovat z malérů tmavou kámoškou-bodyguardkou) a zároveň se pokouší chránit svou ex (což rovněž obnáší dostávat stále přes držku a nechat se vytahovat z malérů tmavou kámoškou-bodyguardkou). Zápletka se nakonec ukáže kapku triviální: zlí, zlí, zlí, rasističtí, sadističtí, psychopatičtí policajti versus dav samých hodných, milých, slušných, bezúhonných, zodpovědných, skvělých lidiček. A závěrečné odhalení vraha nemohlo překvapit snad nikoho, kdo v životě viděl alespoň dva kriminální filmy. S hodnocením mám zase dilema, kurňa. Obsazení je fajn, noir atmosféra ucházející, ale hlavní postava mi kdovíjak nesedla, zpracování mi úplně nesedlo (takové moc nahodilé, neučesané), zápletka mi nesedla a stejně se mi tři hvězdičky zdají málo... a čtyři příliš. Položme se tedy na otázku: mám potřebu to někdy vidět znovu? Vlastně ani ne, takže je rozhodnuto: 69% (01.11.2011)

║Rozpočet $42miliónov║Tržby USA $7,959,291║Tržby Celosvetovo $9,800,000║ James Cameron a jeho ďalší skvostný námet, ktorý ale prenechal sfilmovať Kathryn Bigelow, tá túto v celku obtiažnu látku celkom dobre zvláda, dokáže navodiť dobrú atmosféru, akcia má grády, psychopatický policajti sú v jasnej ráži T-1000, dominuje tu skvelá práca s kamerou, herci Ralph Fiennes a Angela Bassett to slušne utiahnú ale chýba tomu lepší spád, je to moc zdĺhavé, lebo niektoré scéna sa tam doslova schématicky opakujú, má to až prílišnú drsnosť a otvorenosť, zaujímavý priemer, ktorý mohol byť skvostom. /50%/ (23.03.2010)

„You see?“ Postmoderní neo-noir, který tradiční zpochybňování elementárních jistot povyšuje do nové dimenze. V době plně medializovatelné paměti, kdy se člověk sám stává záznamovým médiem a vzpomínky dobře obchodovatelným zbožím, nenávratně mizí hranice mezi přítomností a minulostí, mezi veřejným a soukromým, mezi dílem a tvůrcem. Post-ideologický věk, v němž jsou znevažovány veškeré myšlenkové směry a jedinou přetrvávající logikou je logika trhu, neumožňuje projevit skutečné city, vyřknout ideu a myslet ji vážně. Romantický vztah nahradila tělesná rozkoš na jednu noc. V krajním případě jenom virtuální. Rozpad dlouhodobého soužití dvou lidí je ve Zvláštních dnech symbolicky vázáno na ztrátu Víry (Faith), jak se Lennyho přítelkyně jmenuje. K útěkům do idyly, do nepřetechnizovaného světa a ke dnům v doslovném i přeneseném významu prostoupeným světlem, slouží přístroj, prostředek zastupující nejen drogy, ale v širším smyslu celý život. Šíření informací bez kontextu, s důrazem na okamžitou emoční (a pokud možno i fyzickou) odezvu, lidi zbavuje zodpovědnosti a nutnosti myslet. Stačí teď a tady vidět a prožít tohle. Potřeba ohraničit své neuchopitelné zakoušení světa dosáhla absurdních rozměrů. Neboť byly vyčerpány reálné možnosti, jak lépe poznat svět, přišla na řadu oblast imaginárního, ovšem nemajícího se zakrnělou lidskou imaginací mnoho společného – na společný, díky technologiím každému srozumitelný a snadno přepisovatelný kód lze nyní převést i obsah mysli. Poslední soukromé vlastnictví se stalo široce dostupným. Relativita subjektivního vnímání světa byla zněkolikanásobena. Co vidíme, když vidíme, co viděl někdo jiný? Klasický prostředek filmového vyprávění, flashback, pronikl do reality. Jenže „Are you sure it’s real?“ Cameronův vizionářský scénář nabízí filozoficky výživného materiálu na několik filmů, což je největší výhra i největší slabina Zvláštních dnů. Své si v nich najdou teoretikové médií, prorokové apokalypsy, fanoušci sci-fi i feminismu (ženy jsou zde minimálně morálně silnější než muži). Obdiv patří také Kathryn Bigelow, která tohle myšlenkové monstrum dokázala jakž takž zkrotit. Temná prostředí přeplněná obrazy (a obrazy obrazů) a zvuky a snímaná v dlouhých steadicamových záběrech s minimální hloubkou ostrosti skoro vyvolávají závrať. Pozornost je kvůli světelnému a zvukovému rozptylování permanentně podrobována zatěžkávací zkoušce. Nejsme naváděni, čeho si máme všímat, tak trochu se spoléhá na trénovanost zraku člověka, jehož skopický režim charakterizuje slovo „roztěkanost“. Nestálost vjemu skutečnosti, který si stačí dohledat a přehrát, vytlačuje potřebu zrakem na objektu zájmu chvíli setrvat.  Není to na koukání dvakrát příjemné a vše příznačně směřuje k rozpadu a rozbití obrazu (ve finále jako z Dámy ze Šanghaje), ale takhle nějak realitu zakoušíme a tedy i žijeme. Život v nevědomí a v nevidění. 85% (31.07.2022)

Kathryn Bigelow asi skutečně musela prožívat zvláštní dny, když tak pojmenovala svůj film a ještě ho byla ochotná vydat. Já osobně ale víc nechápu samotné uživatele, kteří zdejší film ohodnotili dost vysoko. Ten film totiž lidově řečeno byl sračka sraček, na kterou není rovno. Příběh úplně zvrácenej, znásilnění tam točili pornoherečky. Celý to mělo uplně neskutečně úchylnej podklad. No byl jsem rád, že jsem ten film vůbec přežil a na mozku mi nevyrašil nádor velikostí pomeranče. Nakonec jejedna hvězdička za tu techniku, se kterou to Kathryn natočila. A odcházím s faktem, že to zdejší hodnocení prostě nikdy nepochopilm. Jasný, bylo to zvláštní, úchylný, otevíralo to veškerý možný hranice, ale to se z toho mám, jako tady ty uživatelé, posrat? (27.09.2010)

Paranoia is just reality on a finer scale.... Pre mňa je už len sledovať film s Ralphom Fiennesom v hlavnej roli hotové blaho. Angelu Bassett si v úlohách drsných dievčat takisto vychutnávam. Juliette Lewis tiež nikdy neodmietnem a Michael Wincott aj so svojím hlasom je jeden z najlepších záporákov, akých Hollywood kedy mal. Zaujímavý nápad, slušné spracovanie a byť to menej klišovité, zaslúžil by si takýto poctivý sci-fi akčňák aj 4 hviezdičky - a s Cameronovou réžiou by bol možno aj za 5. Dobrý film, niekoľko nezabudnuteľných výrokov, ale žiaden zázrak - avšak musím poznamenať jednu vec na záver: Tento film uzaviera jedna z najsilnejších katarzií, aké som vo filme zaznamenala... posledné scény, keď začne znieť While the Earth Sleeps od P.Gabriela a Deep Forest, majú neopísateľný emocionálny náboj. Aj keď to končí, ako to končí, aj keď je celý film za tri a pol hviezdičky, ten záver stál za to. Vďaka tej piesni, vďaka jej presnému načasovaniu a záverečnej scéne je to ako vynorenie sa z vody s hlbokým extatickým nádychom... (18.09.2005)