Brubaker

Naprosto vynikající drama. Brubaker má vynikající scénář a atmosféru a nenudil jsem se u něj ani sekundu. Postava Henryho Brubakera, rozumného, sečtělého a čestného člověka, se rázem stala jednou z mých nejoblíbenějších. Jeho snaha přetvořit rozpadající se zahmyzené vězení plné bestiálních vězňů-pomocníků a zkorumpovaných průmyslníků kolem, se střetává nejen s politickou nevolí státní komise, ale i s lidmi, kteří se doposud obohacovali na úkor vězňů. (26.12.2008)

Bezkonkurenčně nejlepší snímek z vězeňského prostředí a to tady píšu přes svůj obdiv k dílům Darabontovým. Nový ředitel Henry Brubaker nastoupil do věznice jako falešný vězeň a rychle zjistil, co je třeba změnit. Chtěl zlidštit podmínky ve věznici a k naplnění svého cíle použil výhradně přímočaré prostředky. Jednoduše určil pravidla fungování a přes odpor mocných je zavedl. Brubaker totiž nebyl žádný diplomat a o rovnováze světa pravděpodobně nikdy neslyšel. Okamžité zlepšení stavu věznice samozřejmě nemělo dlouhého trvání, protože Brubaker byl odvolán a návrat k původnímu stavu byl nevyhnutelný. O kvalitách filmu a jeho syrovosti nehodlám polemizovat. O poměrech ve vězení se však zmínit musím. Souhlasím s tím, že původní vězení nikoho nemohlo polepšit. Zaručuju se však za to, že do toho pekla by se nikdo nechtěl vrátit a k polepšení by snad mohlo dojít z důvodu strachu. Brubakerovo oplocené provoněné letní sídlo by k nápravě pravděpodobně nepřinutilo vůbec nikoho. To je ale jenom můj názor, který nemá s kvalitou snímku nic společného. (19.04.2009)

Překvapivě autentické - film se zakládá na skutečném příběhu ředitele věznice z roku 1968. Přidána byla pouze úvodní Redfordova hra na schovávanou. Jeden z mála filmů o čistém idealistovi, kterému jsme schopni věřit. 130 minut syrové, ale pravdivé podívané. Otázkou je, zda emočně silný konec a "povzbuzující" titulkový dovětek je na místě. Hodně působivé - možná ale zbytečně hollywoodské - dobrý dojem z filmu však v každém případě zkazit "nedokáže." (07.08.2005)

Jinak pojaté vězeňské drama zaměřující se na nového ředitele věznice v podání Roberta Redforda, který po originálním nástupu do svého nového zaměstnání začne bojovat proti systému, kterému chce dokázat, že i vrazi a násilníci jsou lidi a mají nějaká práva. Výborně vystižená atmosféra a vynikající výkon jak Redforda tak i zbylého hereckého osazenstva jen umocňují kvality tohoto méně známého ale skvělého vězeňského snímku. (13.07.2010)

( POZOR !! OBSAHUJE SPOILERY !! ) "Hele, Brubakere, víš co ?? To je poprvé za patnáct let, co slyším ty kluky se smát !!" Skvostné nadčasové drama dua Rosenberg, Rafelson z vězeňského prostředí s Robertem Redfordem, který je skvělý jako vždy, v hlavní roli nastupujícího ředitele státní věznice Brubakera, který aby poznal skutečné poměry ve svém novém působišti, nechá se tajně zavřít mezi ostatní mukly, přičemž už jen tahle samotná úvodní zápletka, která při první projekci bez předchozích informací dost šokuje, se zdá být, jakkoliv je naivní, dokonalý stavebním kamenem filmu, mě dlouhá léta tak nějak míjelo, slýchal jsem na něj jen slova chvály, která teď, kdy jsem se k němu dostal, musím jen uznale potvrdit.. Geniální a silný snímek zdánlivě vypráví příběh novodobého Sisyfa, člověka, který ve své nekonečné naivitě a neústupnosti touží něco změnit tvrdohlavě bráníc pravdu a spravedlnost v dnešním světě ovládaném mocí peněz, kde nic není černobílé !! Ve světě, kde si každý brání své vlastní zájmy a své koryto, působí Brubaker jako směšná báchorka s absencí úderné pointy, což mu však dodává působivou známku lidskosti a opravdovosti !! Zamrzí snad jen zjednodušený pohled na všechnu tu kriminálnickou verbež, který omlouvajíc ji v zájmu humánnosti a infantilní představy, že v každém musí být něco dobrého, filmu zbytečně podráží nohy, poněkud slabší soundtrack Lala Schifrina a vlastně i ta závěrečná scéna, jakkoliv neuvěřitelnou sílu přes svoji koňskou dávku patetismu v sobě skrývá, protože ta opravdová slepá spravedlnost a pravda, které jsou skutečnými hlavními hrdiny tohoto filmu, neznají přívlastky a nemají s patetismem vůbec nic společného.. (12.07.2013)