Show hrôzy

Scénář - King, režie - Romero. No, rozhodně to mohlo být lepší a ne tak moc béčkové. První povídka celkem ušla. Druhá, kde se sice představil sám King, byla pro mne bohužel odpadem. Další, kde se objevil Leslie Nielsem, pro něj v trochu netypické roli, byla zase o mnoho lepší a mrazivější. Povídka o bedně s tajemným obsahem, byla celkem děsivá, ale na druhou stranu i docela pobavila. Poslední povídka byla zřejmě nejlepší. Nebýt tedy druhé povídky a několika dalších horších míst, jistě by měl film vyhlídky minimálně na 4 hvězdičky, ale prostě to nejde. Jinak to je celkem zajímavé a rozhodně se na to ještě někdy rád podívám. (30.05.2008)

Legenda, kultovka, absolutní srcovka! Pro mě nejlepší povídkový hororový dýchánek! Zalovil jsem ve svém deníčku z roku 1991 a našel jsem datum 28.3.1991 s poznámkou: " Na videu dával film Vůně cibule a Creepshov horory - Tatínkovy narozeniny, Spanilá smrt lorda Hemilla, Něco se přes nás převalí, Kisna a Oni po nás lezou. " Tak zněl tehdy jednohlasný dabingový překlad tohoto klenotu, který jsme s bráchou a matkou sledovali v ložnici na malé černobílé televizi a nejvíc jsme byli hotoví z Opičáka ze čtvrté povídky. V té době jeden chlápek měl napojený video na celej panelákovej systém a každá domácnost si mohla naladit jeho kanál a tak jsem měl možnost skoro den co den zhlédnout snad všechny filmy, které tenkrát kolovaly na VHS. Jo to byla doba, kdo nezažil, nemůže pochopit. (09.06.2011)

„Tušili jste, že horror může být taková legrace?“ Povídkový snímek od zakladatele zombie-žánru George A. Romera, který tu spojil síly se Stephenem Kingem, je plný hereckých es, jejich rozpadávajících se mrtvol a morbidního humoru. Romero se nebál experimentů a zdařile převedl do svého filmu komiksové vyprávění: jednotlivé epizody jsou uváděny animovanými intermezzy, vypjaté scény jsou zvýrazněny kreslenými rámečky či barevným tónováním a obraz se občas dokonce rozdělí do charakteristických komiksových obrázků. Creepshow tato výtvarná stylizace do podoby komiksu určitě jen prospěla a tím se výrazně liší od ostatních povídkových hororů. Dvouhodinová stopáž je pro hororový žánr často drastická, ale díky tomu, že jsou příběhy od sebe tématicky rozlišeny, ztráta pozornosti nebo - nedejbože - nuda nemají prostě šanci. (06.02.2011)

Romero, jeden z mých nejoblíbenějších režisérů, a King, nad jehož knihami jsem strávila nespočet hodin - od Creepshow jsem očekávala hodně a víceméně se moje očekávání splnila. Povídka první: Vtipná, místy nechutná, ne sice kdovíjak děsivá, ale roztomile pitoreskní -> 4*. Povídka druhá: Stephen King sice ani zdaleka není dobrý herec, ale ty jeho grimasy mě bavily -> 3*. Povídka třetí: Na Leslieho Nielsena jsem zvyklá spíše z komedií a proto mě překvapilo, jak dobře umí zahrát pomstychtivého, nepřejícího a veskrze zákeřného bastarda -> 5*. Povídka čtvrtá: Ta příšera působila poněkud lacině, ale příběh to naštěstí dost zachraňuje -> 4*. Povídka pátá: Nebyla jsem schopna to zkouknout celé, protože mám fóbii ze švábů, ale řekla bych, že lepší jak průměrné to nebude -> 3*. (07.05.2011)

Reziser George A. Romero uz mal v case rezirovania tohto filmu za sebou kvalitu : Night of the Living Dead z roku 1968, Dawn of the Dead z 1978, takze rozhodne uz vtedy vedel, ako natocit kvalitny horor. A ked vezmem do uvahy fakt, ze autorom scenara bol Stephen King, ktoreho mam rad ako spisovatela, tak hned je podareny snimok na svete. Bal som sa ako decko, a bojim sa stale, aj ked uz menej. 76 % (12.03.2013)