Recenzie (1)
Myslel jsem, že to po chvilce vypnu, ale každou další sekundou mě to začalo víc a více fascinovat. Je to tak jednoduché, až je to geniální. Místo abych to vypnul, po chvíli sledování jsem naopak vypnul své obvyklé logické uvažování a nechal se vést obrazem. Řekl jsem si: „Věřím, že mi Tošio Macumoto tímto dílem nechce nějak ublížit.“ Byl jsem mile překvapený. Nemá příliš smysl popisovat, co se v tomto krátkém snímku konkrétně děje. Čím se to liší od spousty podobných experimentů jiných umělců, které se zdají být jen uměním pro umění? To nedokážu říct. Zdá se mi, jako by se celé tři minuty přede mnou odehrávala jedna čistá neměnící se myšlenka v měnících se obrazech léta. Možná se Macumoto snažil ukázat mezery mezi jednotlivými snímky, které naše oko není schopné zachytit. Ukázat nám to, co oku uniká. Možná. ()