Normální lidi

Kdo mi vrátí ty 3 večery, co jsem u toho strávila? Začátek se rýsoval celkem slibně. Příběh, nápad, hlavní hrdinové... pak jsem asi ale preskočila díl, kdy měli oba nejakou hodně ošklivou nehodu a poranili si mozek. Začalo totalní sebemrskačství, agonie, vleklý deprese.. jsem fakt ráda, že jsem tu knihu nečetla a že díly měly jen 20min. Posledních 5 dílů jsem je odpočítávala. (18.01.2021)

Jestli emocionální život Irů funguje tak jako u této dvojice, pak se divím, že ještě nevymřeli. 1) Mlhavé dialogy jakoby naznačovaly rozostřené vnímání. Jevy nejsou pojmenovány, jen se krouží okolo, jako by autoři a autorky zkoušeli uchopit horkou pánev holýma rukama._____ 2) Zpočátku zajímavá love story se postupně mění v utahanou hru dvou introvertů. Jejich ztrápené obličeje, věru, normální lidi, jak je chápu, nepředstavují. Neustálé sebezpytování se dá snést pár minut, snad i hodinu, ale celý seriál?_____ 3) Myslím, že v jednu chvíli jsem k tobě začala něco cítit, říká Marianne svému partnerovi těsně po podařené souloži. Bing ho!_____ 4) Prý je to skvělé vylíčení toho, jak svět vnímají mileniálové. Hm...co horšího o nich lze říci?_____ 5) Pro 24letého podsaditého Ira Paula Mescala (hlavní postava, student Conell) to byl debut v hlavní roli seriálu. Zaujal mě i pěkný 23letý Ir Fionn O´Shea (student VŠ Jamie)._____ 6) Knihu jsem nečetl._____ 7) Výstižný koment: slatkakuca***. (01.05.2021)

Pohled na mladé hledající se lidi, kteří jsou si vzájemně opravdu vším, překonává neoliberální mlžna i postmoderní křeče. Možné je vždycky všechno, zvlášť když příběh i scénář jsou dobře napsány, režijně ztvárněny a v protagonistech skvěle ztvárněny. Vyvolává to vzpomínky na druhou světovou válku, pracovní nasazení i nedobrovolné vojenské působení, vzájemná nedobrovolná partnerská i manželská vzdálení, provázená podobnou pohlavní uvolněností i svazky, které vydržely a překonaly. Je dobré si říci, že je to možné i dnes i v mladých subgeneracích. Osvědčené, byť bolestné, nemusí být a často také není špatné. (14.06.2023)

Výjimečná záležitost v tom, jak dokáže hned od počátku vtáhnout, vzbudit emoce, jak je ten příběh Marianne a Connella silný i křehký zároveň, se spoustou melancholie, hloubky, krásy i tragična. Normálnosti v nenormálnosti, velmi osobních rozhovorů o úplně obyčejných věcech, jedinečných v tom, že je mezi sebou vedou dva lidé, kteří mají to štěstí, že se našli a chápou se (většinou). A vy ty dva (ne)normální lidi můžete v jejich myšlenkách, chování, váhání, nejistotách rovněž chápat nebo taky nechápat a užívat a/či prožívat si to. Výborně zvolený je ústřední pár - dva talentovaní osobití herci, kteří se ještě ke všemu dobře hodí jeden k druhému. A i když je to celé zejména o těch dvou, dostane se vám řady silných scén, do kterých jsou zapojeny i další důležité a dobře zahrané postavy (např. rozhovor Connella s matkou v autě po jeho oznámení, koho vezme na maturitní ples, patří k pasážím, které si budu intenzivně pamatovat ještě hodně dlouho). Velice vkusné a přitom často opravdu vzrušující jsou erotické scény. Vydařený soundtrack krásně podtrhující atmosféru. Můžete si také velmi užít jazyk, pokud máte jako já raději "ostrovní" podoby angličtiny než angličtinu americkou. Čtyři a ne pět hvězd dávám Normálním lidem proto, že po prvních pro mě až kouzelných dílech jsem začala mít postupně pocit, že se některá schémata příliš opakují, že se Marianne a Connell až trochu masochisticky a zbytečně brání tomu být (spolu) šťastní, což se pak svým způsobem dokonalo i v závěru, který mě tak úplně neuspokojil. Jinak ale tenhle seriál považuji za mimořádnou záležitost a doporučuji. 80 %. (10.06.2023)

Velmi dobrá a věrná adaptace velmi dobré knih. Oba dva herci v hlavních rolích ze sebe vydali co mohli a řekla bych, že se jim to povedlo. Těžko říct, co na to říká člověk, který knihu nečetl. Protože já byla ještě před pár dny v hlavách Marianne a Connella a tak mě občas dokonce rušilo, kolik toho třeba Daisy Edgar-Jones prozrazuje svým výrazem. Ale jasně, že to tak musela hrát, protože pak by většina diváků nechápala už vůbec nic. Takhle mi ale připadá, že spoustě lidem musí v žaludku ležet hlavně Connelle. Btw. Taky v Paulu Mescalovi vidíte probleskujícího Jakuba Štáfka? A taky vás fascinují ženy jako Daisy Edgar-Jones alias mimochodemjsemfaktkrásná? :-) Za mě je to skvěle natočené, dostali to do rukou lidi s citem (teď čučím, že to jsou skoro samý ženský), moc se mi například líbilo, když se k nějaký scéně vrátili a bylo vidět, jak strašně odlišně ji oba protagonisté viděli a prožívali a tak, pokud se na to nedíváte jen jako na podivnou vztahovku, dostanete mnohem víc témat - od rodinných vztahů, přes sociální rozdíly, neschopnosti existovat mimo svou nastavenou bublinu, strachu, k vyhoření a duševním poruchám. A teď jdu hledat soundtrack! (12.02.2021)