Štyri izby

První příběh absolutní nesmysl nudný...no prostě fuj nezaslouží si to ani jednu hvězdu prostě nepochopitelné. Druhý příběh trochu více akce, vtipné napínavé...docela dobré to je za 3 hvězdy. Třetí příběh naprosto skvělé zase Rodriguezovo obvyklé s dětmi má to vtip nic tomu nechybí! Čtvrtý příběh není tak dobrý jako třetí ale taky vtip tam je a to jak skoro vůbec kamera nestříhala super! Tarantino zase jako vždy drsnej typan...kdyby to točily celý Rodriguez a Tarantino bylo by to jiný kafe! (17.11.2009)

Kvalitativně nevyrovnaný i dějově poměrně nesourodý, nejspíš méně ambiciózní projekt, v němž zkušenější režiséři a hlavně talentovanější pisatelé doplácejí na ty slabší. Film má značně vzestupnou tendenci, první příběh je skutečně příšerný a dutý. Druhý se již honosí aspoň trochu zajímavější zápletkou a vymezuje prostor pro Rothovo záměrné pološílené přehrávání, nic méně stále slabota. Až teprve Rodriguezova část v čele s charismatickým Banderasem dokáže slušně uspokojit na rovině dětsky (doslova) hravého minipříběhu i vtipu. Poslední, to už je klasická Tarantinova exhibice, plná stylového fuckování a výborného rozuzlení, ani ona však není zcela geniální. Zprůměrováno na 5/10 (17.09.2009)

První dvě povídky nestojí vůbec za nic, na tom se asi shodneme. Ale třetí povídka (Robert Rodriguez) je okouzlující a ke čtvrté mám osobní vztah - vychází ze skvostné povídky mého oblíbeného Roalda Dahla (je ve výboru 'Líbej mě, líbej', kdybyste po ní pátrali) a jejího televizního zpracování z cyklu 'Příběhy Alfreda Hitchcocka' (tedy z té verze z padesátých let), kterou jsem bohužel neviděl. Ale tu Tarantinovu verzi mám taky rád. Ale jestli je na tomto filmu něco opravdu nepřekonatelně odporného, tak neskutečně přehrávající Tim Roth v hlavní roli poslíčka. Třikrát fuj. (20.02.2003)

Vysloveně slabá záležitost. Nenápaditý povídkový výkřik do tmy, který tehdy stejně jako dnes upoutával jen hromadou známých (nikoli zajímavých) jmen pospolu. Na úvod tu máme moment z čarodějnického sabatu, Madonna provokuje, Ione Skye ukazuje prsa a Valeria Golino je sice povědomá tvář, ale dneska už ji nikdo nezná jménem... a tahle skupinka spolu nedokáže vůbec nic. Naprosto nic. Pokračujeme storkou o tom jak se dvojice baví tím, že nechává do svých sexuálních hrátek nahlédnout pikolíka, a ano, Jennifer Beals byla a je sexy, ale nic víc. Po té se staneme svědky Rodriguezova prequelu ke Spy Kids. Ok. A závěr? Ten se nás snaží přesvědčit slovy samotného Quentina o tom, že Čtyři pokoje nejsou úplný bullshit, ale drží pohromadě. Což je ten největší omyl. (05.06.2017)

Na první povídce mě zaujaly pouze odhalené půvaby krásných hereček, na druhé povídce prakticky nic. Třetí povídka má zajímavou atmosféru, ale navzdory netriviální zápletce mě to nijak na zadek neposadilo. Kvartetu povídek kraluje ta čtvrtá od Quentina Tarantina, která sice nepatří mezi jeho nejlepší kousky, ale zábavnost, černý humor a charakteristický režisérův rukopis ji rozhodně nechybí. 60%. (12.02.2022)