Ako som usporiadal Ameriku

Kritický pohled na Ameriku očima Evropana, konkrétně Itala, v humorné i dramatické poloze. Účetní italské firmy Giovanni Bonfiglio (mladší a ne tak trapný Paolo Villaggio, jako převážně později) je konfrontován s americkou skutečností a odlišností. S hrůzou přijímá skutečnost, že Američané neumí prát a žehlit prádlo. S nepochopením se stává svědkem rasistického rozdělení společnosti na bílé a černé, kdy obě komunity k sobě díky bělošské nenávisti a černošské umanuté hrdosti a vzdorovitosti nedokáží nalézt cestu. Naopak se potlačovaná a utlačovaná strana mobilizuje, radikalizuje a staví se na odpor i formou rebelie a násilí. Tím je vyvoláváno pouze brutálnější potlačování bouří a represe, které ale nejsou cestou ven ze začarovaného kruhu. Z dalších rolí: černošská basketbalová hvězda Ben Fergusson (Sterling St.Jacques), se kterým Giovanni podniká cestu napříč Amerikou, nekompromisní velký šéf italské firmy (Armando Brancia), toužící po velké basketbalové hvězdě do svého týmu, či Vanda (Rita Savagnone), nadržená manželka italského konzula. Kritika rasismu, nepochopení daného stavu, a to obalené trochou vtipu a humoru. Ale trochu mdlé a nevýrazné. (07.07.2012)

Nechápu, jak může tenhle film někomu přijít komický. A Villaggio? Ten rozhodně nezazářil, jen tam nesmyslně běhá od nikud nikam. Možná ale, že právě to je na tom to komické. Jediné zajímavé byly davové scény. Rozpočet musel být zřejmě pěkně nafouklý: Italové jeli do Států točit film, ve kterém hraje aspoň tisíc komparsistů. Ale možná že to ti komparsisté, protože většinou černoši, dělali zadarmo. (30.10.2008)

Tak nevím jak to hodnotit? Moc komický mě to teda nepřišlo spíš jako docela drsná moralita. Paolo Villaggio v poměrně nezvyklé tragikomické postavě. Spíš je to obrázek o životě v 70 letech v Americe ,kdy jak se ukazuje to nebyla táková demokratická velmoc na jakou si hraje dnes. Ps: nemůžu si pomoct ale Paolo Villagio vypadá jak Ladislav Potměšil (28.10.2008)

K panu účetnímu vážná témata nepatří. Zezačátku to vypadá na standartní postup, ale potom se nahrnou otázky menšin a jde spíš o příběh a témata než o vtip. Toho je celkově ve filmu strašně málo. Dívat se na to jako na komedii nedá. Vážnější témata jsou naopak spracovaná slušně, bohužel už je to trochu jiná doba, tak to ted málokomu ještě něco řekne. (27.09.2009)

Od italských komedií tohoto druhu moc nečekám a u filmu Jak jsem uspořádal Ameriku se to jen potvrdilo ... ) Nanni Loy to dle mého názoru nevystihl tak , jak si přál scénárista a podle mého se z daného námětu dalo vymačkat více gagů , fórů a mnohem méně sociálně kritických prvků . Moje spokojenost je 50 % . (17.02.2013)