Přiznání

Solidní počin britů na poli krimi a soudního dramatu. Příběh podle skutečných událostí je ukázkou nedokonalosti zákonů o policii, které ochraňují obviněné před policisty i když se přiznají ke zločinu. Chvílemi absurdní divadlo ze kterého se chce jednomu řvát vzteky a kdyby to nebylo opravdu ze života, tak by si musel myslet, že to tentokrát scénárista fuckt přehnal. Za mě 88% (07.11.2020)

Série se dá rozdělit do několika mikro sérií. První dva díly se zabývají samotným vyšetřováním, které se mnohdy dost táhne, a i na poli dvou dílů dokáže nudit. Od třetího dílu se dostáváme k soudnímu procesu, kde se postupně ukazují chyby ve vyšetřování, a jejich následky na samotný výsledek soudu. Do popředí se tak dostávají i postoje jednotlivých zúčastněných a začíná se klást důraz na charaktery pozůstalých a kriminalistů. Závěrečné dva díly se pak zaobírají následným vyšetřováním v rámci policie a soudním procesem, který proběhl až několik let po vraždě. Ani jeden z těch šesti dílů nedokáže dostatečně nadchnout a vtáhnout do děje. Freeman je herecky stabilní, ale některé z vedlejších postav jsou občas otravné, a nedokážete se tak dostatečně vcítit do jejich traumat. Dokumentární styl občas spadá do až přespřílišného vyprávění a začínáte si říkat, že by možná stačilo i o jeden až dva díly méně. (08.11.2020)

Definitivní komentář doplním po posledních dvou dílech, ale už teď předpokládám, že ani ty mne nezklamou. Jestli mne to o něčem přesvědčuje, tak o tom, že ani v Británii právo v první řadě nehájí spravedlnost a ti, kteří ho uplatňují, často hájí především sami sebe. A ten, který chtěl mít především čisté své svědomí, že případ opravdu důsledně vyšetřil a že jiné zločiny nezůstanou nevyšetřené, čelí perzekuci. Bezmoc je největším zdrojem vzteku. Edit: Po dokoukání dojem zůstává stejný aneb právní systém slouží především právnímu systému více než lidem zjevně všude na světě. Opravdu se mi chvílemi otevírala kudla v kapse, zvláště když Fulcher byl perzekvován, zatímco s vrahem bylo nakládáno div ne jako s obětí systému. Má to alespoň částečně dobrý konec (ne pro oběti, samozřejmě), ale stejně mi potom bylo dost mizerně. (31.10.2020)

Martina Freemana totálně miluju tečka. A dabing Davida Švehlíka byla skvělá volba. K seriálu nemám od první části sebemenší výhrady, kromě vydařeného zpracování reálné, příšerné předlohy zdůrazním, že Imelda se Siobhan zahrály mrazivě silně, vlastně každý, kdo se v seriálu mihl, tam byl přesný, forma mi seděla a pocit hnusu zůstává. Obdivuji osobní sílu a odhodlání, kterou předvedla maminka Rebeky, na tohle by neměl energii každý. A Fulcher je taky borec. (12.11.2020)

Námět je vynikající, stejně tak obsazení, ale v porovnání s mnoha jinými minisériemi tohoto typu (nejen britskými, ale přece jen zejména), Přiznání z toho vychází jako jasný nevítěz. Nicméně, stopáž je zvolena úplně akorát (nepřesahuje padesát minut), zpracováno je to téměř perfektně a finále má opravdu sílu. Každý den mě vtáhl a ve výsledku jsem opravdu velmi spokojen, ale jsem taky zmlsaný o fous kvalitnějšími produkcemi. Přiznání přesto stojí za pozornost, a zdaleka ne jenom proto, že jde o skutečnou, velmi nepříjemnou událost. Je to prostě dobré a na jeden zátah by to možná bylo ještě o něco lepší. 80%. (23.02.2021)