Variola vera
Variola vera
Variola Vera
Juhoslávia,
1982, 110 min
Réžia:
Goran MarkovičScenár:
Goran MarkovičKamera:
Radoslav VladičHudba:
Zoran SimjanovičHrajú:
Rade Šerbedžija, Erland Josephson, Dušica Žegarac, Varja Djukić, Rade Markovič, Vladislava Milosavljevič, Peter Carsten, Aleksandar Berček, Bogdan Diklič (viac)Obsahy(2)
Pre jednu nemocnicu v Belehrade je to deň ako každý iný. Ku zmene dôjde vo chvíli, kedy sa v nemocnici objaví pacient s podivnými vredmi na tvári a s vysokou horúčkou. Prednosta oddelenia určí diagnózu: alergická reakcia na penicilín. Diagnóza sa ukáže byť chybná, to už ale pre ľudí v nemocnici bude neskoro. Smrť je predo dvermi s úmyslom brať životy bez rozdielu. (misterz)
(viac)Zaujímavosti (4)
- Epidemie pravých neštovic (lat. variola vera), která vypukla na přelomu února a března 1972 v Jugoslávii, byla poslední velká epidemie této choroby v Evropě. Nákazu do země zavlekl muslimský poutník vracející se z Blízkého východu do Kosova. Epicentra nákazy byla v Kosovu a Bělehradě, onemocnělo 175 lidí, z toho 35 zemřelo. Vláda vyhlásila stanné právo a za pomoci Světové zdravotnické organizace bylo přeočkováno téměř 18 milionů obyvatel Jugoslávie. V polovině května 1972 se země vrátila k normálnímu životu. (Gray)
- Natáčení filmu bylo nejnáročnější, jaké Goran Markovič kdy zažil. Měsíce se přípravy děly v jedné prázdné nemocnici, ale dva dny před zahájením filmování mu byla poskytnuta jiná, pochopitelně zcela odlišná nemocnice. Musel tedy rychle vyřešit dilema „ber nebo nech být“, štáb také opustil scénograf, celé natáčení vůbec probíhalo v provizorních a nuzných podmínkách, pracovalo se 14–16 hodin denně. Postupně se Markovič cítil víc a víc ničen nejen fyzicky, ale také morálně. (Gray)
- Režisér Goran Markovič v rozhovoru z roku 2012 pro časopis Vreme říká, že chtěl vždycky zfilmovat Camusův Mor a tuto touhu umocnil vpád ruských tanků do Prahy v roce 1968, který v hluboké deziluzi osobně zažil jako student FAMU. Mělo tedy jít o zobrazení konfliktu jedince a jakési „temné síly“, jíž je třeba se vzepřít. Nikdo ale nechtěl takový projekt financovat, až teprve skutečné události kolem epidemie pravých neštovic v roce 1972 daly příběhu výslednou podobu. (Gray)
- Ve filmu se objevuje přímý odkaz na slavnou razítkovací scénu ze snímku Jiřího Menzela Ostře sledované vlaky (1966). Dr. Grujić (Rade Šerbedžija) osahává sestřičku Slavicu (Vladislava Milosavljević), bere do ruky razítko a ptá se jí, jestli viděla film Строго контролисани возови (srbský název), a potom poznamenává, že má božský zadek. (Gray)