Variola vera

Uvěřitelná story o komunitě lidí, uzavřené uvnitř nemocnice, kteří prožívají svoje vlastní problémy, hádky a krize. Samotná nemoc hraje spíše roli nebezpečí na pozadí, semtam někdo onemocní nebo zemře, ale nějaký katastrofický masakr se tentokrát nekoná. Když už se však v záběru objeví pacienti s variolou, stojí to většinou za to, film je řazen mezi horory zcela oprávněně. Nejvíc se mi líbila scéna skoro na začátku filmu, kdy lékaři z noční směny hledali na opuštěných nemocničních chodbách pacienta, který v horečkách a bolestech bloudil neznámo kde, a stopovali ho podle krvavých skvrn na stěnách. Nebo ta scéna, kdy nic netušící žena objeví v temném sklepě naříkajícího, zhyzděného nemocného, to je taky maso. Takovýchto míst ale ve filmu nic není, spíše je to o lidech a jejich chování v krizové situaci. Větší hrůzu než samotná nemoc tak vzbuzuje chování odborné veřejnosti a oficiálních míst, která se starají spíše o to, aby se celá věc ututlala a moc se nešířily řeči, než o dobro nemocných a izolovaných. Také chování lékařů není zrovna příkladné, ostatně tohle není hollywoodský film plný férových hrdinů, ale spíše snaha o co největší realističnost - a v reálu se lidé také nechovají zrovna dvakrát ideálně. Ani bych se nedivil, kdyby tento film měl ve své době nějaké problémy s cenzurou, přeci jenom ta společenská kritika byla místy dost intenzivní. Film je skvělý, i když se mohlo víc tlačit na pilu a přidat víc záběrů na projevy nemoci a zvýšit celkovou děsivost. Jsem rád, že jsem ho viděl. (02.08.2014)

Jugoslávský survival horor ze specifického subžánru sledujícího boj s epidemií - v tomto případě pravých neštovic. Kvalita obrazu je pochopitelně odpovídající možnostem východního bloku v roce 1982, ale po stránce režie, scénáře a hereckých výkonů jde o výtečné dílo. Sledovat vývoj postav v nemocnici odříznuté od světa a zamořené smrtícím virem je větší drama než kdejaká fiktivní zombie apokalypsa. (09.05.2020)

Film poměrně věrně popisoval skutečné události. Do jaké míry popisoval věrně i dění v dané nemocnici se již asi nedozvíme, ale toto bylo více šokující než samotná epidemie. Dostat se v té době do takového špitálu bylo hraniční s pořádným průserem i bez neštovic. Doktoři nedělali v podstatě nic jiného, než se starali o to, koho přefiknout, sestry smažky nebo děvky, pacienti a topiči tím pádem suplovali makali za personál, který to měl evidentně, až na pár výjimek, celou dobu na háku. Je jasné, že ve vypjatých chvílích by byl zmatek i v Chicago Hope, ale takové diletantsví, jaké bylo tady, to je moc i na Balkán. Mám za to, že to tvůrci kapku přehnali s tím kritickým pohledem. Bo takhle se jeví skutečnost - to že tu epidemii jugoši zvládli za pár měsíců - jako naprostý zázrak. (24.03.2021)