Dva papežové

Jestli jsem měl z některého "akademického" filmu letos strach, tak to byli právě papežové. Nakonec ale zdaleka nešlo o nestravitelnou konverzačku, ba naopak. Hopkins a Pryce to důstojně táhnou a po mé letošní návštěvě Říma a Vatikánu jsem si i ty kulisy tak nějak o to víc užíval. Věřící a fanoušek církve se ze mě po tomto filmu nestane, ale jsem rád, že jsem ho nezavrhl předčasně. 70% (28.12.2019)

Nejsem věřící a nemám ráda církev. A i přesto mě Meirellesův film fascinoval. Scénář se zabývá přesně tím, co zaujme i nevěřící - tj. vnitřní boj a nejistota zástupců dnešní církve. Že ji ztotožňuje primárně otec Jorge Bergolio (budoucí papež František) byla trefa do černého. Jeho postava je jistě přibarvena "po hollywoodsku", ale přiznám se, na mě to fungovalo a opravdu jsem s napětím sledovala jeho vývoj, příběh i obyčejné rozpravy. Jeho představitel Jonathan Pryce je jako vždy skvělý - nabízí moudrost stáří, ale i jistou živelnost a takovou tu lidskou dobrotu. Proti němu stojí legenda Anthony Hopkins coby papež Benedikt, který měl horší a nevděčnější úkol, protože Benedikt není a nemá být moc sympatickým člověkem. Ale film mě překvapil v tom, že právě toto je v jádru jeho části příběhu. Když se tito dva herci a dva papežové sejdou a jednoduše mluví o tom, co představuje církev pro současný svět, jaké jsou její prohřešky a co může udělat dobrého, je to fascinující. Skvělá práce všem zúčastněných, zkrátka film, v jehož jádru je člověk, jeho víra a jeho srdce. Jakkoli pateticky to zní. (24.04.2020)

V týdnu kdy si člověk dává horory a mlátičky je třeba taky na chvilku jen tak popřemýšlet o smyslu našeho bytí a nenapadá mě nikdo moc povolanější než jeho svátost papež. Netflix zase jednou zabodoval a vytasil se se vskutku hodnotným dílem, které obrovsky stojí na fenomenálních výkonech Hopkinse a Pryce. Čekal jsem malinko lepší podívanou, ale zklamaný určitě nejsem, spoustu krásných myšlenek mě Dva papežové poskytli a věřím že nejenom mě. 70% (03.08.2020)

Nejlepší film o dvou povídajících si starcích všech dob. Mnohem víc než dramaticky velmi silné shrnutí (s dodatkem jisté umělecké licence) toho co vedlo k vystřídání papeže Ratzingera papežem Františkem, víc než kritika zkostnatělé a zkorumpované církve. Meirelles natočil hlavně film o vině, výčitkách, a odpouštění. Sobě samému, i druhým. Čímž vyzdvihuje právě to, na čem by katolická církev (teoreticky) stát měla nejvíc. 9/10 (25.01.2020)

Jsem věřící, takže náboženské téma mě zajímají. Je ale pravda, že od smrti asi jednoho z nejoblíbenějších papežů Jana Pavla II. jsem o Vatikánu moc velké mínění neměla. Tenhle film mě tak trochu vtáhne do doby, o kterou jsem se přestala zajímat a překvapivě to funguje i bez toho, aniž by vás to nudilo. Již od samotného začátku jsem byla na straně Františka, byl mi sympatický a je mi sympatický i v reálném životě, daleko více než Benedikt. Bylo ale hezké pozorovat, naprosto dva odlišné muže, kteří na víru mají odlišný názor. Herecky je to bravurní, klaním se před jejich italštinou, latinou a španělštinou, protože jen polovinu filmu mluví anglicky, zbytek cizími jazyky. (29.12.2019)