Válka barev

Jako filmové vidění Renč má, o tom žádná. Otázka je, jak je využívá a k čemu. Psychedelický snímek s kriminálními motivy, odkazující velice okatě na Antonioniho a Lynche, se dá vnímat dvěma způsoby - buď být zhulený, což jsem nebyl, nebo řekněme střízlivý, a pak je to jen těžká nuda s hromadou hezkých obrázků, zamyšleného Vaculíka a "překvapivě" opět nahé Geislerové. Že neumí hrát Geislerová, to je všeobecně známo, ale i Hanák zde neskutečně přehrává, jak poslední amatér. Celý film pak navíc je střižen jako videoklip, resp. několik videoklipů vedle sebe, jež samozřejmě neposouvají nijak děj, o ten zde jde v poslední řadě, ale jen mají ukázat, jak se baví bohatá smetánka. Ono si to trošku hraje na český noir, ale ta videoklipovost, zde ještě podložená bohatým soundtrackem, to prostě přebíjí a ubíjí, takže celý noir vyznívá falešně. Možná, kdyby to bylo bez všech těch okras a pičičmund, byl by to skvělý, atmosférický film s kriminálními prvky. Ale takhle prostě ne. (13.07.2010)

Tohohle filmu jsem se dlouho zbytečně bál, protože jsem čekal kdovíjakou artovku. Z první čtvrthodinky - luxusně nasnímané, ohudebněné a atmosférické - jsem přitom cvrkal blahem do gatí. Ale jakmile nastoupí Viktorka, film se začne táhnout, protože Ondřejovo zamilované dovádění s ní je o ničem a jen povážlivě ředí detektivní zápletku, která je ve výsledku hodně jednoduchá. Když jsem si před filmem přečetl oficiální text distributora, měl jsem za to, že popisuje cca první třetinu filmu, jenže on popisuje jeho 80 procent! Kolem a kolem - zajímavý domácí pokus zaseknutý napůl mezi atmosférickým mysteriózním thrillerem a nudnou pocitovkou. (05.08.2017)

Z toho filmu jsem nadsen. Ne ze by se jednalo o buhvijake arcidilo, spise naopak, rezijni vedeni hercu je dost krecovite, odkaz na Zvetseninu spise usmevny a snaha nacpat do filmu co nejvice vsemoznych dalsich kulturnich odkazu bije do oci. Ale spolecne s Nahotou na prodej jde o skvelou sociologickou sondu do nasi porevolucni spolecnosti, se vsemi neduhy i hura kvazinovinkami, ktere se tehdy vyskytovaly. Filmu navic nelze uprit alespon dobra atmosfera. (07.10.2010)

Okouzlení z neznámého dokáže všechno možné. Kromě zázraků. V roce 95 se mysteriozní thriller musel jevit jako vizionářský počin. V konečném důsledku však ale nelze říci nic jiného, že Filip Renč měl už v té době nakoukáno a Ondřej Soukup naposloucháno a ani jeden z nich se s přidanou hodnotou moc neobtěžovali... (03.01.2010)

Ani bych neřekl, že je to guláš, je to spíše dort, ovšem od pejska a kočičky. Taky by se dalo říci, že je to postmoderní, což se dá říci o všem, o věcech dobrých, zajímavých, i o tom, co je jenom blbé a vydatně se tváří že jako je něco. Tot je podle mne ten druhý případ. Mix barev uvedených Kodakem, zoufale se potácejícího Mejly (čí to byl proboha nápad?), Dagmar Ďáskové s Aňou, Jana |Svěráka ve společnosti Viléma Rubeše, pokud se nemýlím, Adélky G (ještě že Agáta Hanychová byla moc malá, jinak by se tam velice hodila a FR by ji jistě režijně zvládl levou), . Děsivý jakoscénář dvou homogenních tvůrců, obvykle rozbitá jakorežie, kostýmy ve stylu Eliška má ráda divočinu (i když paní Pecharová jinak umí), No a přidá se trocu odvaru Zvětšeniny, aby si intoši přišli na své a mohli to mediálně zviditelnit, je možno se odkázat i na Davida Lynche, tomu taky skoro nikdo nerozumí. Panáčkova poznámka o narcisovi bez talentu je docela přesná. Nejlepší byl když v roce 1979 vystřihl malého a roztomilého chlapečíčka Julia Fučíka, to byla bomba. Nebo bombička? Asi bych to nazval Jak je zbytečné míti Filipa. (13.09.2010)