Requiem pro panenku

Tady je každé slovo zbytečné. Film, který náleží k mým nejsilnějším zážitkům vůbec a s výpovědí, která nemůže diváka nechat chladným. Filip Renč našel téma svou silou sdělné divákům na celém světě, téma, které operuje se základními hodnotami, nepoplatnými konkrétní době ani konkrétní společnosti. Strhující herecké výkony patnáctileté Anny Geislerové, Báry Hrzánové, Soni Valentové a Evy Holubové dovádějí film k výjimečné sugesci. (09.08.2010)

Filip Renč je ten typ režiséra, který když natočí deset filmů, tak osm z nich bude balancovat na hranici průměrnosti až podprůměrnosti a ty zbylé dva budou špičkové. "Requiem pro panenku" do těch dvou bezesporu patří a já se ho nebojím nazvat jedním z nejsugestivnějších snímků, které byly v ČR natočeny po roce 1990. (18.10.2009)

Příběh, který ze mě vysál na chvíli energii. Herecké výkony, které mě přesvědčily, že Renč dokáže herce navigovat tak, aby byli přesvědčiví (s výjimkou sebe sama). Občas si pustím soundtrack. Už jen hudba Ondřeje Soukupa, texty Gábiny Osvaldové, zpěv Lucie Bílé i ilustrační fotka Mariky (Aňa Geislerová) od Jana Saudka mají obrovskou výpovědní hodnotu, film pak i díky herecky přesvědčivým Báře Hrzánové (Johanka) nebo Soně Valentové (Volfová) jednoduše strhující. (18.02.2009)

V kontextu světové filmové tvorby v žánru "dramatu" (? - d.m.s.n. by bylo na místě žánrové zařazení spíše coby jakýsi pokus o "cs" psychothriller - !) jde vlastně o ryzí >béčko< - téma ač závažné svým obsahem, zpracované pak však docela stupidně podbízivou formou - s lacinými efekty, s amatérsky naivní kreací v hlavní roli mlaďounké A.G., s otravně idiotsky přehrávajícím zoufalcem Schmidem a i jinak značně nevyrovnaně nejapnými hereckými výkony ostatních protagonistů. Renč se sice snaží být dobově trendy (např. hrátky s kamerou), přesto však místy sklouzává až do neumětelsky jalového a patetického kýče. Co mi však nejvíce vadí, je účelové tvrzení, že jde o film natočený dle skutečných událostí, což - ač bylo již dávno mnohokrát vyvráceno, osvětleno a vysvětleno - taková tv Nova bude s každým zaplácnutím své programové díry tvrdit asi až do skonání věků... Nakonec pak po těch letech a následné >práci< tvůrců a zůčastněných je film ponejvíce (nejen závěrečným požárem) zářným dokladem toho, že naučit se >nějak to řemeslo< ani protežovaným pražsko-celebřitním dětem nepomůže a na dobré dílo prostě nestačí... - - - P.S. Ač původně jsem tak nějak pošetile ze vzpomínek nadělil tomuhle R. celovečernímu debutu tři hvězdy, po znovuzhlédnutí s mnohaletým odstupem musel jsem s čistým svědomím jednu ubrat. A dlužno přiznat, že i tak ta druhá je hlavně za hudbu páně Soukupa, který v době natočení asi neměl doma v oboru scénické hudby konkurenci. Každopádně pak je fakt, že po osmnácti letech od vzniku tohohle kontroverzního dílka lze říct, že si jím Renč vlastně vyrobil jakési své vlastní rekviem. Nu, co ale taky čekat od - v tuzemských poměrech vlastně bohužel normálního - protekčního panáčka, že... .-| - - - - - (Poprvé viděno v kině někdy v >oněch< dávných dobách premiérových, komentář zde po znovuzhlédnutí na tv Nova jako mnohý - 18.102009) (25.02.2006)

Konečně jsem tenhle kousek viděl komplet celej. Vždycky mě u něho něco vyrušilo a já ho tak sice celej viděl, ale rozkouskovaně. Teď jsem to zfoukl naráz. Výsledek ? Jeden z těch lepších českých ( československých ) psychologických filmů. Ikdyž nejde o bůh ví jakou filmařinu. Popravdě Renče ani Geislerovou moc nemusím, ale tady udeřil Renč hřebíček na hlavičku. A tah zfilmovat film na takovýhle citlivý téma mu vyšel. Film hodně povyšuje fakt, že je natočen podle skutečných událostí. Ikdyž si to Renč hodně přibarvil k obrazu svému. Dobře u srdce vám po tomhle filmu určitě nebude. (22.08.2016)