Луч смерти
Recenzie (6)
Sovietsky Zväz na Hollywoodsky spôsob. Práve tým, sa tento non stop akčný snímok, vymyká vtedajšej ruskej produkcii. Nemáte ani čas premýšľať nad tým, čo sa vlastne vo filme deje, pretože vás vťahuje neskutočný drajv, ešte viac znásobený relatívne krátkou minutážou. Nič viac a nič menej, ako iba zábavný a oddychový snímok ( hlavne teda pre vtedajšie dobové diváctvo ). ()
Nejakčnější němý film, jaký jsem kdy viděl a svým způsobem je to takové Zastav a nepřežiješ této éry. Občas se tu sice zjeví pomalejší záběr, ale jinak je to neustálá akce či hektická scéna. Je tu sice krásně poznat, že za němé éry byla v Sovětském svazu dlouhou dobu v kinech hlavně americká tvorba a že se jí Kulešov výrazně inspiroval a zkoumal, na jakých principech stojí, ale i když se to dá brát jen jako nepolevující akční jízda, scénáristicky je to chaos s nadbytkem postav i akčních scén, které kdyby byly vystřiženy, nezměnilo by se nic. A bohužel to platí i o sci-fi prvku v podobě paprsku smrti, který je jen ozvláštněním klasického sovětského příběhu o vzpouře dělníků. Sice je to torzo a první a poslední kotouč jsou ztracené, takže by to v posledním možná chytřeji zapadlo do celku, ale takhle to moc nevypadá. Nejhorší na tom stejně je chaotické vedení, které platí i o střihu, jelikož se postavy různě objevují a zase mizí a jak jich je moc, časem jsem i ztratil přehled o tom, že tam některé vůbec jsou. Zůstává tak promyšlená kompozice záběrů, věrné napodobení americké kinematografie, trocha konstruktivismu a spousta samostatně poutavé akce, což vidím aspoň na tři hvězdy. 3* ()
On se v tom filmu děj nějak rozpadl na více částí, takže jsem v tom byl dost zamotaný. Navíc mne přestalo bavit luštit ty klikyháky kterým oni říkají písmo. Leč, přesto to bylo celkem svěží a snad se dá s trochou nadsázky napsat, že i akční. Sci-fi to bylo mizerné, vlastně jen pro zmínku o paprscích. Přesto všechno u mne za šest a pocta. Velká škoda, že konec filmu je navždy ztracen… ()
Jeden ze známějších Kulešovových filmů, který trochu stojí ve stínu slavnějších Po zákonu a Neobyčejná dobrodružství Mr. Westa v zemi Bolševiků. Tehdejší režiséři (Ejzenštejn, Vertov aj.) si opravdu navzájem vytýkali hodně věcí. Ve třicátých letech pak byli někteří i přes to, že se účastnili umělecké podpory revoluce Bolševiky kritizováni. V kostce je film o inženýrovi, který vynalezne paprsek smrti a chce mu ho někdo ukrást. Po říjnové revoluci byla vize vytvořit nového člověka v "spravedlivé společnosti". Kvůli bojkotu revoluce ostatními státy se v Rusku téměř nedala sehnat filmová surovina. Ze starých filmů se přestříhávala nová díla odpovídající revolučnímu patosu. V roce 1918 režisér tohoto filmu Kulešov odchází do Sekce pro montáž a kroniku při moskevském výboru pro film. On se spolupracovníky prohlédl tisíce metrů filmového pásu a vytvářeli filmy nové. V roce 1919 byl ruský film na základě Leninových dekretů znárodněn. Kulešov se stal vedoucí osobností montážní školy. Vytvořil první formulace montážnických principů. Byl zde silný vliv americké kinematografie (především Griffita, jenž ustanovil tzv. kontinuální střihovou skladbu) a vliv konstruktivismu a urbanismu. ()
Před týdnem jsem četl esej B. Ejchenbauma (ruský literární teoretik) nazvanou Literatura a film, vydanou r. 1926. Nesložitě rozebírá prostředky filmové řeči, čím se němý film liší od literatury, která je postavena na slově; koneckonců i čím se liší film od divadla. Vyslovuje zde tezi, že film je narozdíl od divadla, díky střihu, zoomu na detail, jakási obdoba snu, zahalená i díky hudbě do mlhavé, náznakové atmosféry emocí. Z této doby tříbení filmu jako takového pochází i Luč smerti -- a ano, je to takový horečný sen, ale poměrně špatný. Vychází zřejmě z ryze západní (krátké) tradice seriálů, je nabit honičkami, rvačkami, kaskadérskými kousky, překotným dějem, přeskakováním z místa na místo, příliš komplikovaným a špatně vyprávěným dějem. Polovinu postav by bylo možné a velmi vhodné vyškrtnout. Třeskutě proletářský, zachází přitom s ryze buržoazními brakovými prostředky. Ejzenštejn, respektovaný režisér, který téhož roku natočil Křižník Poťomkin, právě tuto pochybnou stránku Luče smerti Kulešovovi neurvale vytkl. A měl pravdu. ||| Děj: Na západě, ve fabrice Gelium (i v latince s G, nápisy francouzsky) síly továrníka Rullera krvavě potlačily vzpouru dělníků. Vůdce dělníků prchá z vězení. Ester inscenuje vyloupení kanceláře, ale v kufru místo peněz tajně odváží svého syna Freddieho. Vůdce fašistů Hart se setkává s tím, kdo tahá za nitky, biskupem lačným po vraždění. Fašisti se poznávají podle hákového kříže a snaží se vyhubit dělníky. Za tím účelem konstruují jako ultimátní zbraň dvouplošníky, ze kterých budou ručně vyhazovány bomby. Mezitím u Moskvy geniální vědec vynalézá paprsek smrti. Ruller podepisuje s venezuelskou vládou kontrakt na dodávku letadel, aby mohli být vyhubeni tamní dělníci. Částka na šeku v dolarech je vyšší než rozpočet USA na několik let. Čas zapálit hodně tlustý doutník. Dělníci v továrně Gelium se dozvědí, že mají jejich stroje vraždit internacionální soudruhy a chystají se opět stávkovat. Několikero fází přepadení laboratoře s paprskem smrti vedené fašisty je opět neúspěšné, padouši jsou stíháni různými dopravními prostředky. Agentka fašistů, nalíčená tak hnusně, až je hezká, unese Freddieho a zamotají se do toho další asi dvě desítky postav, ve kterých už je zde dost velký guláš a mezititulky spíš komplikují než zjednodušují. Freddie se dostane do rukou duce Hartovi a má prozradit, kteří dělníci říkali Freddieho otci, že bude sabotáž. Freddie je ale malý Fučík a skoro nic neřekne. Rullerův levoboček a dědic namočí cigarety do jedu, připálí mu a později sleduje otcovu smrt. Hart nasazuje provokatéry, jejich úsilím vypuká revoluce, na kterou startují už předem natěšení letci s bombami. Z Moskvy je soudruhům nutno poslat paprsek smrti, aby mezinárodní revoluce uspěla. Na plátně frekventovaněji se objevující dvojice mužů přistává na blatech u továrny Gelius i s paprskem smrti. Vytahují nože a zasazují si těžké bodné rány. Krásný mezititulek "sobaky peregrizlis'". Jeden z nich se utopí v bažině, a je nám už úplně jedno, jakou měl roli. Dělníci se rojí a schyluje se ke střetu. ||| Mizerně odvyprávěné, s technickými problémy (osvětlení a expozice), chaotické, neústrojně používané titulky až na jediný moment. Až skoro na konci zajímavě pojatá kamera, jinak zoufale nepůvodní a fádní. Jediný vtip: Titulek "malířka se snaží zachytit úsměv proletářského chlapce", záběr na to, co maluje, a tam obraz, za který by se nestyděl Kandinskij nebo Miró. Zajímavé jedině snad pro zájemce o kulturu prvních let SSSR a filmové teoretiky. .... no a proto píšu vůbec komentáře u filmů bez žádných: kdybych věděl, o co jde, a vyhnul se tomuto filmu, skoro o nic bych nebyl ochuzen. () (menej) (viac)
Zaujímavosti (1)
- První a poslední kotouč filmu byl ztracen. (zelvopyr)
Reklama