Oroslan

Tentokrát si v anotaci Febiofestu trošičku zapřeháněli, je to civilnější, plytčí a všednější, než by se z ní dalo usuzovat. Snímek každopádně neurazí, a v té své civilnosti chvilkami i stopově potěší, i z něj zatrne, mezi vší tou tichou prázdnotou a vyprázdněností, ale metanarativní přesahy do bakalářky bych v něm za každou cenu nehledala. (Febiofest 2020, Ponrepo) *~ (25.09.2020)

"Byl to dobrý člověk. A TAK TO JE." Asi jediné 2 věty, které mi utkvěly v paměti. Ono jich tam vlastně zas až tak moc nebylo, takže potěšila alespoň krátká stopáž, jinak bych s hodnocením šla ještě níže než na 24%. (LFŠ 2021) (16.08.2021)

Vlastně velmi jednoduchá studie života po životě obyčejného člověka, která mě uchvátila svojí trpělivostí (metodickou práci na jatkách bych dokázal sledovat dlouhé desítky minut), povědomým prostředím (slovinský venkov si ničím nezadá s tím naším) a estetickými možnostmi 16mm filmového materiálu. Jakkoli režisér tvrdí, že o estetiku mu v tomto případě nešlo, jenom skrze něj chtěl ztížit časovou orientaci ve filmu. (30.12.2020)

Režisér chtěl zrekonstruovat život jednoho vesnického podivína, který odešel na věčnost. Natočil ovšem jen tak 15 minut použitelného materiálu a celovečerní film vytvořil dodáním desítek minut záběrů jízdy autem a porcování prasat. (LFŠ 2021) (10.08.2021)

Kdyby se ve filmu více vzpomínalo na Oroslana (tak jako v posledních 15 minutách) a míň se využívalo vyprázdněných záběrů na bezcílné jízdy autem, dal by se snímek označit alespoň za slušný bizár. Bohužel, prázdné záběry tvoří většinu filmu a tak se i tato meta filmu vzdálila. Obraz místního žlutohnědého hostince mi v očích zůstane vypálený ještě dlouho. Nejen režisérovi a filmu, ale ani anotaci se rozhodně nedá věřit. (08.08.2021)