Agatha Christie's Poirot

Do teď si pamatuju na knižní předlohu, ve které Poirot na důchod pěstoval dýně a s vraždami nechtěl mít nic společného, přesto ho starý kamarád přesvědčil, aby s ním odjel na místo, kde se stala vražda. Stejně tak si pamatuji, že celý příběh působil pomalým, rozvláčným tempem, které odráželo fyzické možnosti Poirota důchodce, nikoliv však duševní. A tak mě velmi potěšilo, když jsem shledal, že tento příběh je tajemný, čarovný, okouzlující a hlavně vcelku drsný. Dýchala z toho dušičková párty až za humna a to nemluvím o jakýchsi podivných gordických propletencích, které z nepochopitelných důvodů nebylo na samém konci potřeba rozseknout mečem, ale malými šedými buňkami. (29.12.2014)

Tak tohle musí být neskonalá pocta Agatě Christie. Neskutečně dramatické, nápaditté, depresivní a dojemné a přitom bez špetky kýčovitosti nebo frašky. Suchet se v průběhu působení jako Poirot neuvěřitelně vypracoval a tady předvedl mistrovský výkon, který těžko překoná i on sám. Všechno umocnila zima, sníh, depresivní atmosféra jugoslávských lesů a především silný příběh, který emočně podtrhnul výkon hlavní postavy. Kdybych měl klobouk, tak ho smeknu a kdybych měl možnost dát 120% tak je klidně dám. Bezchybné a moderní a přesto anglicky ponuré a děsivé. (09.01.2011)

Velmi velmi pokroucené, až zcela nepochopitelné, že si vybrali tento příběh, který jev originále vesměs odlišný, snad až diametrálně odlišný. Tohle zpracování připomínalo spíše Richieho zpracování Sherlocka než proslulého Poirota. Stylem mi k tomu všemu ten prapodivný spektákl neseděl, přestože oceňuji tvůrčí nasazéní. To že dokázali příběh překopat a z toho všeho vypíchnout absolutně zvrácenou ješitnost zakrslého psychopata, bylo působivé. Škoda jen, že to nebylo více akční, více podobné knize. Ale nést to smyšlený název, tak na to třeba koukám taky jinak. (16.12.2014)

Nikterak převratné, snad ale věrné. Vzácné a o to více příjemné oddechnutí od populisticky teatrálních inovací posledních dílů. (29.12.2014)

Velmi povedené drama, excelentní zapracování špionážní zápletky, exotického koutu švýcarska a především závalu laviny. Do toho všeho vskutku nenásilně vklíněný Poirot, pátrající po děsivém lupiči i se svojí ctitelkou, loupeživou hraběnkou, jest vše, co si může fanoušek filmové Agathy přát. Její knihy čtu na přeskáčku a tak si nevybavuji, zdali Marascaud byl v knize 12 herkulovských úkolů, nicméně vím, že se jedná o soubor povídek s leitmotivem bájného Herkula, které ovšem nijak zvlášť, či jinak, nesouvisí. Mohu tedy jen smeknout buřinku nad kompozicí příběhu, přes to, že mám podezření, jestli se nejedná o pár vykradených motivů z jiné knihy. Každopádně konečně příběh, který má koule a to dokonce obě, a které tak zdárně Poirotovi rozechvěla hraběnka Vera Rosakovovová (29.12.2014)