Detektív Poirot: Herkulove úlohy (S13E04)

Takhle mám Poirota rád! Vtipného i vtipkujícího, lehce egomaniálního, ale přesto vážného (začátek s lékařem), snad jediné co zde chybí je přítomnost někoho ze starých známých, který by do tohohle případu zapadl s přehledem, už jen kvůli přítomnosti padoucha, který je o řád zajímavější, než většina ostatních. A to nemluvím o přítomnosti Femme fatale v podobě ruské šlechtičny. Oproti jiným ze série má tahle část nadprůměrnou ´hudbu a hlavně závěrečné dějství v zapadlém horském hotelu. A ano, jednotlivým úkolům by víc slušeli jednotlivé hodinové díly ze začátků vysílání, ale producentské rozhodnutí zcela chápu. A samotný, zcela nedetektivní konec je tak skvělý, že na jeho počest ani nebudu psát žádné pitomé a nevtipné vtipy, jak jsem měl původně v plánu. (14.06.2014)

Ono to houstne čím dál víc, těším se jak malé děcko. Těším se jak když jsem konečně po 11 letech vstoupil do kina a téměř po hodině viděl něco neuvěřitelného, co jen stěží rozdýchávám dnes natož tehdy. Tehdy mi to Rowlingová doslova nandala. Tento díl mi dokazuje, že stejný potenciál mi to takhle nandat má i Agátka. A já už Poirotovi daroval spoustu času svého života... už jen jeden týden. Perte to do mě. ... Marascaude, obrazy, šperky, Orient Express, lanovka, interpol, řidič taxíku, paruka, hotel, Jarmilka (pes). (14.06.2014)

Jestli má být celá závěrečná Poirotovská série hlavně o filmařských experimentech (dobře, možná jen ozvláštněních, která jsou neobvyklá v podstatě jen díky použití v Poirotově světě), která si už víceméně jen dělá z diváka legraci podivnými šmodrchanci, které v jednotlivostech prohlédnete, tak děkuji, nechci. Tohle zkrátka nezachrání ani Tom Wlaschiha aka The Man z Hry O Trůny... Démoni minulosti se vyvolávali o mnoho lépe na mnoha jiných místech, ba i přímo v životě legendárního Belgičana. Dívat se na to dá, co do vizuální stránky je to stále vynikající dobovka (když pomineme exteriéry...), ale ve srovnání s ostatními díly je to slabota. 60%. Maximálně. (27.06.2014)

Svojho času som čítal aj predlohu, preto viem, akú nevďačnú (priam herkulovskú... ) úlohu scenárista dostal. Pri tomto diele sa totižto kráľovná Agáta trochu prepočítala a napísala skupinku poviedok, pozvoľna pospájanú niečím, čo možno najprv znelo ako pekná idea, ale keď to už dpísala, tak to zmysel príliš nedávalo. A čo je hlavné, nemyslím si, že by sa to v pôvodnej podobe dalo preniesť na plátno bez toho, aby nad tým diváci krútili hlavami. Preto bola tentokrát samotná predloha tvorcom skôr na škodu a v snahe aspoň ako-tak sa jej držať a pozliepať zo samostatne stojacich príbehov jeden celistvý, sa výsledok udal nakoniec tak trochu prekombinovaný. A tu niekde, mon ami, treba tiež hľadať koreň záhady, kam sa podela tá chýbajúca hviezdička. (09.10.2014)

S tímhle poirotovským příběhem jsem se nesetkala v knižní podobě a tak jsem byla celou dobu lehce zmatená, protože filmaři divákovi orientaci v příběhu nebo aspoň prostoru teda vůbec neulehčují. Hlavně to ale bylo celé takové prázdné, na poirotovkách jsou vždy nejlepší ty zástupy obskurních vedlejších postav, které jejich vesmír zalidňují, tady je to bída ve scénáři i herecky. Těšila jsem se aspoň na Toma Wlaschihu, ale nakonec se mi zdálo, jako by tam byl tak pět vteřin, během kterých nic neudělal. Smutná Dagmar. (10.06.2019)