Detektív Poirot: Herkulove úlohy (S13E04)

Vynikající drsný plný příběh v nádherném uzavřeném prostředí s náznaky hororu i moderních prvků, ale zároveň krásně starosvětský a ctící ducha starších dílů, včetně závěrečné napínavé rozřešovačky. No a ta úplně poslední scéna byla dechberoucí a posunula to do úplně jiných výšin. Zkrátka skvělý díl před úplným závěrem seriálu. (01.01.2015)

Předposlední Suchetovský film ukazuje Poirota ve stále slušné mentální i fyzické kondici. Ačkoli udělá na začátku chybu, následně ji s o to větším úsilím odstraní a případ vyřeší. Jako vždy perfektní Suchet, dostatečně dlouhá závěrečná vysvětlovací scéna, dokonce i trochu té akce se dočkáme. Velmi slušný příběh natočený sice trochu novátorsky na to, že jde o poirotovsko-suchetovskou sérii, ale já si to rozhodně užil. (09.02.2024)

Poirot si tentoraz v nádhernom prostredí Švajčiarskych Álp zmeria sily so svojim náprotivkom - nebezpečne inteligentným zločincom, ktorý kradne umelecké diela a pritom si vždy stihne ešte aj uspokojiť svoje vraždiace chúťky. Samotná záhada okolo identity tajomného vraha a krimi vyšetrovanie síce neprekročili mierne nadpriemerný štandard, no nudiť som sa nemal kedy. Vždy keď prišla nejaká slabšia chvíľka tak sa kamera uprela na nejakú prírodnú scenériu a ja som bol potom z toho ešte dlho paf. Koniec so sebou priniesol grandiózne finále v podobe prekvapivého odhalenia páchateľa. 80/100 (23.06.2015)

S tímhle poirotovským příběhem jsem se nesetkala v knižní podobě a tak jsem byla celou dobu lehce zmatená, protože filmaři divákovi orientaci v příběhu nebo aspoň prostoru teda vůbec neulehčují. Hlavně to ale bylo celé takové prázdné, na poirotovkách jsou vždy nejlepší ty zástupy obskurních vedlejších postav, které jejich vesmír zalidňují, tady je to bída ve scénáři i herecky. Těšila jsem se aspoň na Toma Wlaschihu, ale nakonec se mi zdálo, jako by tam byl tak pět vteřin, během kterých nic neudělal. Smutná Dagmar. (10.06.2019)

Poirota mám rád i nasucho, čili bez jakýchkoli citů a pouze přísně logického, ale tohle oživení silnou atakou rekurentní deprese jsem uvítal. I tu šťavnatou třešničku na jindy suchopárném vyšetřovacím dortu. Tři lidé, tři namířené zbraně. Mexická plichta! :-) Kdo by to čekal, takhle akční scénu, v jindy krotkých příbězích distingovaného francouzského čmuchala Hercule Poirota? Pardon, belgického čmuchala. Mon ami, takové faux pas! "Odhoďte zbraň!" "To není zbraň, to je objektivní korelativ." "Tak odhoďte objektivní korelativ!" A nebo, taky dobrá hláška: "Je v tomhle domě vůbec někdo, kdo není zločinec?!"   Navíc ty hory, ty hory... Po pleši velikána deduktivního vyšetřování Hercule Poirota tančí paprsky zlatavě modrého světla, odrážejícího se od zasněžených štítů horských velikánů. Scéna k nezaplacení. Zamáčknu nostalgickou slzu. Za pět. (09.01.2015)