Detektív Poirot: Vražda v Orient exprese (S12E03)

Od začátku této úžasně adaptované krimi není prostor pro jakékoli uvolněné dialogy či snad humor. Hned od úvodu je kažná minuta protkána napětím, které by se dalo krájet. Od začátku je Poirot nezvykle smutný, nad přemíru přemýšlivý a silně rozrušený. Samotné pátrání a rozluštění záhady vraždy o 12ti bodných ranách není tak dlouhé a komplikované, jak bývá zvykem. Naopak velká část závěru filmu je věnována Poirotově morálnímu dilematu zda udat či neudat pachatele. Nebývale smutný, ale o to zajímavější Poirot v opět geniálním podání Davida Sucheta. Hudba: Christian Henson PS: snad jediný ze Suchetovských Poirotů, kde se ani na okamžik nezasměje!!! (17.01.2011)

Po každém skončení filmu z osmdesátých let, které u příležitosti 125. výročí narození Agathy uvedla česká televize a v němž hráli slavného detektiva Peter Ustinov a Albert Finney, jsem si vždy pustila televizní verzi a mohla souhlasně s mnoha dalšími napříč fóry a databázemi říci, že David Suchet na rozdíl od dvou výše uvedených Poirota nehraje, on jím, s noblesou sobě vlastní, je. Ale Vražda v Orient expresu se odlišuje, nejen od předchozích zpracování, ale i od všech ostatních částí tohoto britského tv. cyklu a podle mě patří k tomu nejlepšímu a rozhodně nejpůsobivějšímu, co se v něm natočilo; se scénami, při kterých mrazí v zádech úplně stejně jako krajina někdejší Jugoslávie, již po dlouhý čas sledujeme. Setkáme se s mnoha projevy spravedlnosti (které se nám, stejně jako některým protagonistům nemusejí líbit - od kamenování za cizoložství, až po rekonstrukci odkrývané vraždy) a všechno to, stejně jako různé kontrasty zde zobrazené (včetně víry v Boha – nějak k tomu totiž ta oblast i námět příběhu vybízí) a všechno to v člověku zůstává ještě dlouho po zhlédnutí a musí si, chtíc nechtíc, udělat názor. A tohle se, při vší úctě k hvězdným představitelům i Finneyově nominaci na Oskara, u předchozích zpracováních a dokonce ani adaptaci jiného Poirotova příběhu ( s výjimkou Opony) nestalo. Zcela bez výhrad.... (21.09.2015)

Zatím nejlepší a nejtemnější Poirot, kterého jsem kdy viděl. Skutečně se producenti mohli trochu pochlapit a pustit tenhle vynikající film do kin. Zasloužil by si to a já bych na něj stoprocentně šel. Už jen ten dramatický začátek! Ani u Dobyvatelů ztracené archy jsem nebyl tak rychle vtažen do filmu! Ze všeho nejvíc se mi líbilo, že tvůrci správně předpokládali notorickou známost díla a tedy i pointy, takže tu ani tak nejde o totožnost vraha, ale o to, jak se slavný detektiv vypořádá s problémem viny a spravedlnosti, který se mu zde postavil do cesty. Je jasné, že to otřese s jeho vnímáním světa. V tomhle místě také Vražda v Orient expresu nabírá nejvyšší obrátky. (03.01.2011)

Ajajaj! Mám Poirota rád, ale tohle se pokazilo. Vždyť se tenhle díl vůbec nedržel předlohy ;). Kdybych nečetl knížku, tak by mi to snad ani tolik nevadilo, ale chyběla tam základní postava a naprosto překopali charaktery některých postav. Například Greta Ohlssonová je v knížce citlivá misionářka, ale ve filmu se z ní stane fanatická evangelička a díky ní se z filmu stane náboženské drama. A všechny tyto nesrovnalosti se ještě podtrhávají tísnivou atmosférou, jež se tam vůbec nehodí. Všechna čest Agatě Christie, ale tenhle film jejímu mistrovskému dílu trošku zkazil reputaci. (04.06.2017)

Edit. 6/2/2022 Za celou sérii byla Vražda v Orient expresu jediným příběhem, který mi s bravurním Davidem Suchetem přišel tak zbrklý, že jsem ho ohodnotila pouhými 2* (2011). Mrzelo mě to, protože jsem tehdy měla velká očekávání, Orient expres je zkrátka top Agathy. A není právě v tomto zakopán pes? Po všech těch čtyř až pětihvězdičkových filmech najednou propad? Rozhodla jsem se toho psa vykopat a oprášit. Při srovnání s řvavou verzí z roku 1974 působí až civilně, ale co tu máme dál? V roce 2017 se Branagh našel v postavě malého kulatého detektiva s vejčitou hlavou a nejkrásnějším knírkem (yes, tohle je ironie, adeptem na tuto roli by byl až na sedm set padesátém devátém místě)... našel, vzhlédl a bohužel mu to nikdo nevymluvil, navzdory tomu film dopadl solidně. Za těch deset let jsem toho poměrně dost přečetla, nakoukla pod pokličku Agathiny tvorby, šla více do hloubky. Takže držet se původní kritiky, že je najednou Poirot tak zbožný, by bylo hloupé. On byl hluboce věřící a právě proto bojoval sám se sebou při rozřešení vraždy člověka, který před lety unikl trestu a našel smrt v rychlíku z Istanbulu do Calais. Luxusní vlak plný cestujících z různých zemí a odlišného postavení, jedna mrtvola, dvanáct bodných ran a sněhová vánice, která zhatila plány této dokonalé vraždě. Nejlepší detektivka (nejen) své doby a já dnes využívám možnosti opustit původní názor, který expiroval. Věřím, že postupem času, jak bude sentiment přibývat, to navýším na plný počet. (01.01.2011)