Detektív Poirot: Vražda v Orient exprese (S12E03)

Je niečo neskutočné, kam až sa spočiatku bežná kriminálka môže vyvinúť. Keď si porovnáme, ako je Poirot naštvaný na úplnom začiatku filmu, tak na konci je to desaťkrát viac a celkom iným spôsobom. Jeho počiatočné moralizovanie nad dôležitosťou spravodlivosti podľa zákona pri ukameňovaní moslimskej nevernice na ulici v Istanbule dostáva na konci filmu celkom iný význam a veľký Poirot musí so zvrašteným obočím poprieť sám seba a dať priechod svojej ľudskosti. Tak ako každý film z novšej série Poirotov, aj tento je celkom mimoriadny svojou nezvyčajnou atmosférou, ktorej budovanie je neuveriteľné, a ani prehnaná vykonštruovanosť situácie mi po druhom videní nebráni v maximálnom hodnotení. (04.08.2013)

Jeden z nejzajímavějších a zároveň nejodlišnějších příběhů slavného belgického detektiva. Hercule Poirot je celý film velmi vážný, skoro by se dalo říci až naštvaný, což krásně koresponduje s nezvykle výrazně ponurou atmosférou celého příběhu. Svým spolucestujícím (s podle mého pohledu velmi pochybnými úvahami) často představuje své názory na pozemskou (a u Poirota trochu překvapivě také Boží) spravedlnost, vždy když se v rozhovoru dostává k jejímu nějakým způsobem problematickému uplatnění. To vyvrcholí při myšlenkově i v ohledu detektivního napětí úžasném rozuzlení případu... Viděl jsem už hodně adaptací tohoto snad nejznámějšího Poirotova příběhu, ale tato je ve všech ohledech jednoznačně nejzajímavější. (22.04.2014)

Pominu-li, že David Suchet je pro mne až reinkarnací Hercula Poirota a veškeré případy, které jsou předkládány v jeho podání považuji za nejbližší předloze, pak je od začátku této adaptace Vraždy v Orient expresu kladen zdaleka největší důraz na morální dilema slavného detektiva. Jak krutá může být spravedlnost, aby ještě zůstala spravedlností? Poirot skutečně trpí. Filmové ztvárnění i hudba jsou také temnější. Vražda v Orient expresu (S12E03) není dokonalá, ale má nejsilnější přesah, právě důrazem na vnitřní boj v myslích čestných lidí, postavených před vážné rozhodnutí. (25.04.2019)

Nečekaný zvrat ve vyprávění činí z tohoto dílu obtížně hodnotitelný film. Chybělo mi trochu toho vtipu (zaznamenala jsem jeden knírový), na druhou stranu to absencí humoru a naopak zvláštní psycho hudbou získalo úplně jinou podobu, než jakákoliv jiná Poirotovka. Poirot zvážněl, skoro se nesměje a na konci se rozzuří jako nikdy předtím. Ale líbilo se mi to. I přes to, že nikdy nebyl takhle nábožně založený a pohled na něj, jak třímá růženec, je všelijaký, tak závěrečná scéna je mimořádně působivá. Navíc už předloha je moje hodně oblíbená, ačkoliv tam Poirot na konci tak nemoralizoval ani neváhal, ale prostě to rozlouskl a hned na místě pořešil. Všechny postavy jsou skvělé a skvěle zahrané, typově odpovídají a potěší zejména přítomnost Davida Morrisseye. Zcela jiný Poirot, nejvážnější a nejpůsobivější. (30.12.2010)

Nic na světě se neděje náhodně. Takže není žádnou náhodou, že se důvtipný a geniální Belgičan objevil zrovna oné mrazivé noci mezi cestujícími v Orient expresu. Mám tenhle díl ze všech Poirotů nejradši, protože zde byl brilantní detektiv postaven před skutečně těžké dilema, které s ním pořádně zatřáslo a totálně ho rozhodilo. Nejsem v žádném případě škodolibá a nepřeuju mu nic zlého.To jenom dokazuje, že i on je pouze člověk a ne dobře namazaný stroj na vyšetřování nejrůznějších zločinů. Závěr příběhu donutí člověka přemýšlet a to je moc dobře. (03.10.2016)