Neuveriteľná krádež (S01E08)

Neskutečně divný díl. Strašně se v ději skákalo. Zpočátku to pro mě bylo částečně nesrozumitelné. Taktéž bylo do příběhu zataženo zbytečně moc nechutné omáčky. Koukatelných bylo asi až závěrečných 15 minut. Celkově velmi podprůměrná epizoda. Za zmínku stojí snad jen to, že Hastings konečně předvedl své řidičské dovednosti v dosti komické automobilové honičce. (19.08.2017)

Hercule Poirot se dostává do vyšších kruhů, kde už jde o válku a o to, aby bylo možné Německo případně porazit alespoň ve vzduchu. Je hezké vidět, jak Poirot mezi ty lidi nepatří, ale přitom je ve skutečnosti mnohem inteligentnější než všichni ti průmyslníci a jejich nabubřelé ženušky. Přesto mě tenhle díl až tak nezaujal. (11.01.2015)

Podivná loupež vybočuje z Poirotových případů tím, že zde vlastně nedochází k vraždě, a v podstatě jde spíše o špionážní honičku za lupičem (okořeněnou o nacisty) než o detektivku v tom pravém slova smyslu. A právě tyto "klasické" detektivky s mordem, jeho následným řešením a odhalením vraha mám radši. Tím pádem se pro mě jako diváka Podivná loupež drží v průměrných vodách, byť závěr není úplně tuctovou záležitostí. (08.09.2016)

Špionážní příběhy od Agathy Christie jsou obecně považovány za nepříliš podařené, a tak i tato adaptace poněkud pokulhává, především když jí srovnáme s krásnými detektivkami. Dedukce, která vede k vyšetření případu je samozřejmě zajímá, stejně tak jsou skvělé i postavy (hlavně můj oblíbeny inspektor Japp), avšak ani ta spousta vytříbeného humoru film není schopna zachránit. Jiné díly jsou nastokrát lepší a divák to pozná. (23.05.2013)

U detektivek Hercule Poirota mám nejradši jeho vystupování, charisma a samozřejmě konverzační perly či bonmoty, které vždy dotvářejí řešení, někdy banálních případů a celkový dojem bývá výborný. Zde patří k nejlepším rozhovor se slečnou Lemonovou, kterou musím uvést úryvkem z jiné povídky : “ Miss Lemon looked blank. Poirot sighed, and missed the rich colourful imagination of his friend Hastings. Discussing a case with Miss Lemon was uphill work.“ . Jinak jde o dokonalou sekretářku, jejíž kartotéka nabývá dokonalosti státní knihovny. A teď rozhovor, který sleduje Hastings ležíc na gauči : Jedna dáma stále telefonuje, pane Poirote. Sakrblé, jaká strašná situace. Nemusíte být ironický, pane Poirote. Stále jsem jí opakovala, že jí s Vámi nespojím, protože mi neřekla jméno. Ano. Sdělila jsem jí že nepřijímáte anonymní hovory. Ale ano, slečno, někdy myslím, že má cenu přijímat pouze anonymní hovory. Ale, jak jí mám zařadit do naší kartotéky, když neznám její jméno ? Život především, slečno, kartotéka až potom. Hastings : Neměl byste si ji takhle dobírat. Nedokážu tomu odolat . :-) *** A jeden bonmot reagující na diskuzi o chybném obvinění Mrs Vanderlyn : Podle žabožrouta to nebyla. Žabožrout ví, že to nebyla ! (15.11.2011)