Schôdzka so smrťou (S11E04)

Jsou zde velké rozpory oproti knižní předloze: způsob provedení vraždy, pohnutky, postavy, místo činu (v knize to je skalní město Petra). To vše se ale dá odpustit, protože filmařům se podařilo vykouzlit atmosféru starého světa a i zdůvodnit název detektivky. Kdy, kde a kdo potká svou smrt, je jasné, jako obvykle je obětí protivná panovačná osoba bez špetky citu. Takže zbývá jen rozluštit, kdo je vrah, a s tím si Poirot poradí, i když si jako obvykle vezme na paškál všechny zúčastněné a pohrabe se v jejich nitru. Ohromně se mi zde líbila Christina Cole v roli doktorky Kingové, která „ví, co chce“. (24.06.2013)

Ach, Sýrie. Stará dobrá Sýrie! (No dobře, zde tedy Maroko, ale tím si to nebudeme kazit.) Exkluzivní exteriéry a vynikající obsazení (Curry a Gatiss) dělají z tohoto dílu nadtelevizní laskominu. Leč co naplat, příběh je provařený, směřuje k nepřekvapivému rozuzlení ve večerním pouštním stanu, kde si divák zase jednou připadá jako na konci konverzační komedie Oscara Wilda (kdo je čí teta, strýc, dcera, švagr a děda). (10.01.2016)

Exotické prostředí blízkého východu měla Agatha evidentně ráda a milují je zjevně i tvůrci této filmové série. Což o to, záběry jsou vskutku excelentní a kamera doslova čaruje. Také hudba je výtečná a vlastně by tomu nebylo co vytknout, kdyby tu nebylo jedno malé ale... Zdá se mi, že ve všem tom opulentním plýtvání krásnými záběry, temnými údery bubnů, palmami a dromedáry, snědými Araby a krásnými ženami jemných rysů a ustaraných tváří, nějak ztrácí samotný příběh, a to přes všechny snahy o jeho dramatizaci pomocí množství různých doplňků a změn oproti knižní předloze... Tím spíš ovšem asi vynikne naprostá nepravděpodobnost celého příběhu. Škoda, ale kouká se na to moc hezky... Celkový dojem: 70% Zajímavé komentáře: Agatha, Cimr PS: To poučení na závěr je mi velmi sympatické ;o) (19.11.2010)

Malé šedé buňky svými hlásky Poirotovi i tentokrát zazpívaly píseň plnou starých křivd, které se nezapomínají a ran, které se nezahojí. Schůzka se smrtí je plnokrevný poirotovský příběh, zahalený tentokrát do orientálního hávu prostředí Sýrie a archeologických vykopávek (jak oblíbené prostředí Agathy Christie) v srdci její pouště. Děj je patřičně dramatický a protkaný legendami a romantickými příběhy o Janu Křtiteli, Pandořině skříňce a hlavně o v titulu zmíněné schůzce se smrtí - a Poirotovi tohle mystično a smysl pro drama kromobyčejně sluší. Závěr je v pravdě hamletovský, zlo je po zásluze potrestáno a Poirot sám po sobě jako vždy zanechá naději na lepší zítřky. Co víc si přát?_______ P.S: Omlouvám se za puntičkářství, ale Katík ve svém komentáři uvažuje nad barvou Poirotových vlasů a připadného vztahu autorky k jejich barvení. Poirot si podle Agathy Christie vlasy barvil už dlouhá léta. V Oponě - Poirotově posledním příběhu, to s dávkou lítosti a nostalgie komentuje Hastings, který svého přítele vidí po letech už těžce nemocného a vrásčitého ale se stejně černými vlasy a knírkem - a stejně jiskřivýma očima. Takže žádné provinění vůči originálu...:) (29.01.2009)

Na můj vkus poněkud překombinované, místy až fantasticky šílené a dost morbidní. David Suchet vynikající, ostatní také skvělý, ale jako celek dost přitažené za vlasy. Možná kdyby se tvůrci drželi více předlohy, pak by to bylo lepší. za mne jeden z nejslabších dílů, byť řemeslně velmi dobře udělán, krásná dobová atmosféra, hudba a jiné. Dávám dvě * za tu řemeslnost, jednu za příběh. (06.10.2016)