Zrození patriarchy

Dosti podivná, značně absurdní komedie, což na Japonsko samo o sobě není žádným překvapením, ale Zrození patriarchy má takhle absurdní i hodně pomalé tempo v komorním hávu a množství dlouze trvajících scén. Což někdy na onom absurdním dojmu funkčně přidává, jindy jsem se nevyhl pocitu zdlouhavosti a s ní i rozmělnění dějové celistvosti. Zápletka kolem procesu zázračného uzdravování nechodícího invalida měla své momenty, opakované prostřihy do přírody a na rituály na mě často dýchly jistou atmosférou a bavilo mě sledovat Takešiho Kitana, jehož kreace s plynulým přecházím od humoru či filozofování k násilí s rázným vyučtováním je zvláštním způsobem fascinující.... holt klasicky svérázný Beat Takeshi. A možná by i líp udělal, kdyby si místo svěření režie do rukou svého bývalého asistena tenhle film dle své vlastní předlohy jako obvykle i zrežíroval. Příležitostnému režisérovi se podařila nejedna zajímavě nasnímaná scéna zvláště v některých za pomocí hudby i vytvoření jakési pomalé absurdní grotesky, ale tempo vyprávění mu na můj vkus častěji zbytečně vázlo. [60%] (02.11.2023)