Eglima sto Kolonaki

Klasický detektivní příběh s odhalováním záludného sériového vraha je obdařen stylově noirovou atmosférou, jež mě během sledování skoro nepustila... samé stíny, siluety, kontrasty světel a tmy, zde i s pěkně vyladěnými záběry přes okna – ať už se z policejní kanceláři díváme oproti na několik oken činžáku se zapáleným světlem v noci nebo naopak ze tmy ven na siluety právě sešlých postav za oknem – ale také noční bar a nějaký ten kouř, tajemná průvodní melodie (s častým piskacím popěvkem v zásadní chvíli)... malá parta vyšetřovatelů, série vražd, osudová spojení se ženami a na závěr skvěle napínavé finále. Zapůsobila na mě i tajemně podaná setkání s vrahem většinou mimo záběr (kdy vidíme jen druhou postavou během osudného dialogu), případně ve tmě s dokonalým zahalením v černém klobouku. Bavila mě ta stylovost (včetně nejedné osobitě pojaté postavy již v rámci specifického vzhledu) prolnuta zároveň do tak pohltivé atmosféry, stejně jako mě obvykle baví různá dobová a lokální podání filmu-noir napříč zeměmi a kontinenty... a tenhle řecký snímek se za mě v rámci žánru a doby hodně povedl. [80%] (24.11.2023)

Solidní detektivka poctivé filmařské školy. Viděl jsem to na ERT (řecké veřejnoprávní televizi) bez titulků a kupodivu jsem se docela chytal. Detaily samozřejmě ještě unikají, ale příběh byl napínavý, scénář ušel (ačkoliv bylo konstrukcí zápletky jasné, že vrahem nebude zatčený domnělý pachatel). Osobně bych přidal trochu erotiky ve scéně, kde diva svádí malíře. (31.08.2023)