Zlá výchova

Klasický Almodóvar, v klasických barvách a v klasických situacích. Co ovšem přidal, aby to nebyla taková jeho klasika, je kriminální zápletka. A mně se docela líbila. O něco méně mě zaujal snímek jako celek, nemám z něj dojem, že by patřil mezi ty mistrovo lepší kousky. Možná prostě proto, že dilema ve formě transsexuality už se táhne každým jeho snímek, někde prostě o něco hůř, jako například tady. Co si jsem si ovšem užila, je mistrovo překrývání děje. Tohle mu jde. (19.12.2011)

Je opravdu těžké napsat na tento film rozumný komentář. Zdá se být neoddiskutovatelné, že po předchozích Almodóvarových filmech je to trochu zklamání. Nikdo ale nemá pořádné vysvětlení, proč to tak je. Nejsem si jistá, že mám filmu po formální stránce, co vytknout. Nápady nechybí, kamera je také bezvadná. Možná příběch je trochu jednoduchý, pokud si odmyslíme narativní zdobnost spočívající ve vícevrstevném vyprávění. Za asi největší chybu považuji určitou nevyváženost mezi dvěma půlemi filmu. Emocionální vrchol filmu pro mě přišel už ve druhé čtvrtině. Důležitější je ale pocit, že tentokrát to prostě nefunguje. Dohromady působí film jaksi odtažitě. A to je rozhodně vada u režiséra, jenž tvrdí, že filmy "natáčí s vášní." Něco tu chybí nejen ve srovnání s filmy "Vše o mé matce" nebo "Mluv s ní", ale také ve srovnání se ztřeštěnými komediemi osmdesátých a devadesátých let. Pro Almodóvara už asi není cesta zpátky k třeskuté bujarostí a okázalé povrchnosti. Tento film se však na druhou stranu nedokázal ani ponořit do nedozírných hloubek a ulpěl na mělčině. Snad je to tím, že je téma pro režiséra tak osobní, že se osobní výpovědi v tomto případě vlastně podvědomě vyhýbá. (12.11.2004)

Pedlo Almodóvar patří mezi režiséry, kterým se snažím vyhnout. Jeho styl, postavy, které tolik miluje, příběhy, které chce vyprávět a nádech všech jeho filmů jsou mi proti srsti. Ještě se mi od něj nelíbil žádný film (snažím se na ně nedívat, ale občas mu dám šanci ...). Prostě to není film pro mě, třeba časem bude. (21.02.2007)

Jedno je neoddiskutovatelne: s poslednimi 2 veledily spanelskeho mistra se Spatna vychova merit nemuze. Opravdu se jedna v prvni a druhe polovine o zcela ruznorode filmy, ale kupodivu kde jini reziseri by skoncili asi vypiskani obecenstvem, Almodovar dokaze neustale drzet napeti a vzbuzovat ono vsemi rezisery tolik touzene neustale cekani na dalsi zaber, na dalsi vteriny pribehu. Prvni polovina je typicke almodovarske psychodrama, kdy clovek naucen predchozimy mistrovymi dily, jen s nejvetsimi obavami ceka, co na nej vytahne v dalsi scene zase za zvracenost... Druha polovina je slabsi, opravdu uz v krimi stylu, ale porad zajimava, neobvykla a plna zvratu. Almodovar proste umi "vypravet" a na jeho filmy je radost se pohledet, doufejme jen, ze Spatna vychova neni naznakem nejake tvurci krize ci absence novych napadu. (06.02.2005)

Almodóvar - to je ten pán, který má tak dlouhou ruku, že dokáže pohladit moji duši až ze Španělska. Jeho filmy mě nutí přemýšlet - o Pedrovi. V každém svém filmu vám dá něco ze sebe, jen tak ťukne.. a hledej, Šmudlo. Nechci jít až tak daleko a přemýšlet, zda je nebo není transsexuál, to je samozřejmě jen jeho věc a hlavně - pokud je moje teorie "kus filmu = kus mě" pravdivá, bylo by to zde až moc okaté a jednoduché. Jádro pedra by mohlo být hned v názvu.. Ale stop, tohle je názorný příklad toho, co se mnou Pedro vyvádí, film byl skvělý jako vždy! (07.05.2007)