Zlá výchova

4* Filmy Pedra Almodóvara jsou tak specifické, že mnozí o nich dokáží mluvit hodiny. I já si ho oblíbil, ale k jeho přehnaným obdivovatelům se nehlásím, i když mají jeho díla svébytnou atmosféru, vytříbený styl a netradiční příběhy. V tomto filmu otevřel stavidla své blízké gay a trans tématice a tak nebude sedět každému. Já sem si tento mix dramatu s trochou krimi zápletky užil i na podruhé a tak své čtyři hvězdičky můžu nechat. Proto můžu bez obav doporučit dalším divákům s podobným naladěním. [ PŘÍBĚH: 3 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 3 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (06.12.2020)

Ďalší Almodóvarov skvelý filmový kúsok. Pekne premiešané časové roviny, až som sa spočiatku v tom akosi strácal a trošku mi trvalo kým som sa vôbec zorientoval čo z toho bola realita a čo bol len vymyslený príbeh z poviedky. Celé to však napokon vytvorilo skvelé dielo, v ktorom sa hneď v úvode formuje záver a začiatok - a potom následne prichádza na scénu dramatický most, ktorý prepojil tieto dve časové roviny. Aj keď jeden most bol len poviedkovým dielom, no počas neho sa odkryje aj skutočný reálny príbeh spájajúci začiatok a koniec. Všetko skvelé, až na tie homosexuálne a transsexuálne zvrátenosti - tie už mi dokázali dostatočne znechutiť aj Todo sobre mi madre. Ale aj tak výborné, jeden z tých lepších Almodóvarových filmov (aj keď TOP pre mňa zostáva Hable con ella a La piel que habito). (13.06.2013)

Přepsáno v dubnu 2020. Špatná výchova je otevřeným výjevem traumatu vnitřního světa, psychoanalýzou, hodnou jména Freud a terapií úzkostí prostřednictvím umělecké tvorby. Pedro Almodóvar zhodnocuje osobní a profesní zkušenosti, city, touhy, představy a tajnosti, výstřednost je zde potřebou i posláním, morální ironie je výstřelem intimního strachu. Tápání v hledání vlastní identity jako důsledek katolické výchovy, přehnaná ctižádost a přizpůsobivost vztahům reality v zájmu úsilí překračuje hranice, sebezničení je odvrácenou stranou chtíče a trestem rodičovské neúcty se stává zločin. Svět filmu se stává procesem úspěšné seberealizace a niterného osvobození. Pestrobarevná rutina těží ze stavů vyhrocených emocí a extrémistické morální katarze. V samém středu událostí je Ángel Andrade alias Juan alias filmová Zahara (pozoruhodný Gael García Bernal), herec velmi intimní zpovědi. Úzkost vnitřního světa podává obžalobu morálního pokrytectví, přesto je hlavní motivací osobní prospěch, byť zneužívání bývá oboustranné a v danou chvíli pro obě strany uspokojivé. Důležitou postavou je Enrique Goded (zajímavý Fele Martínez), filmový režisér, spojený velmi intimní nostalgií k Zahaře. Vědomé využívání má pocit převahy, experimentální choutky a překvapivé procitnutí. Významnou postavou je otec Manolo (velmi zajímavý Daniel Giménez Cacho), ředitel katolické internátní školy ve filmové terapii. Stvoření niterného traumatu je tady obžalobou morálního pokrytectví. Výraznou postavou je také Manuel Berenguer (dobrý Lluís Homar), skutečný stvořitel Zahary. Jeho posedlost andělskou krásou, ve které vnímá lásku, ho žene do vědomé zkázy, přesto ze svých cílů nemíní slevit. K těm výraznějším postavám patří také Ignacio Rodríguez (zajímavý Francisco Boira), starší Juanův bratr a živoucí předloha Zahary. Hluboké jizvy vnitřního světa mají negativní dopady na sociálně rodinné vztahy, cesta k vlastní identitě je zkreslená niternou úzkostí. K výraznějším postavám filmu patří též malý Ignacio (příjemný Nacho Pérez), filmová ozvěna Ignaciova dětského traumatu. Prokletí dětského andělského hlasu v nadržených prackách katolického celibátu. Z dalších rolí: ve filmu nejbližší kamarád Zahary Paquito (Javier Cámara), dospělý filmový herec Enrique Serrano (Alberto Ferreiro), produkční asistent a bývalý režisérův milenec Martín (Juan Fernández), filmový odraz dětství samotného režiséra Enrique (Raúl García Forneiro), filmový sadista a otec z katolické internátní školy José (Francisco Maestre), či životem a vlastními dětmi trápená matka Ignacia a Juana (Petra Martínez). Špatná výchova je psychoanalytickým rozborem úzkosti vnitřního světa, zároveň je i její terapií a živočišným temperamentem jižního větru v zářivé barvě. Jen ta výstřednost se stala spíše velmi zručnou rutinou a uměleckou značkou. (01.03.2010)

Můj první Almodóvar a obávám se, že i poslední. Né, že by to byl vyloženě špatný film, natočený a hudebně podbarvený je velmi vkusně, ale sledovat trampoty dvou trans-homosexuálů není nic pro mě. Navíc herecké výkony mi místy připomínaly jihoamerické telenovely. Příběh je docela dějově bohatý, což chválím, ale jak už jsem zmínil: Almodóvar je prostě režisér pro homosexuály a transsexuály - mě se prostě tento film vůbec nedotýká a moc mu ani nerozumím. Přesto kvality na 3 hvězdičky tam jsou, ale tímto komentářem se s Almodóvarem pravděpodobně loučím. 50% (10.03.2011)

Složitě strukturovaná mozaika je především osobní Almodóvarovou zpovědí, ačkoliv to samotný režisér popírá. Jednoduše řečeno jde o to, že jedna postava si čte filmový scénář silně inspirovaný životem postavy druhé, v jehož rámci nám třetí postava vypráví příběh postavy první a druhé, která měla bratra, jenž se za ní nyní vydává… . Špatná výchova je opět z velké části situovaná do útulných bytů a bytečků hýřících sytými – „hřejivými“ – barvami. Film samotný je však ještě chladnější než předchozí Mluv s ní. Místy jsem se nemohl zbavit dojmu, že si to Almodóvar buď celé natočil jenom pro sebe, což by ještě nebylo tak zarážející, dělá to mnoho režisérů, anebo bylo jeho jediným cílem natočit film, o kterém se zaručeně bude mluvit. Hodně. A nahlas. Explicitní homosexuální erotické scény by tomu odpovídaly, vykreslení církve rovněž. Kde vězí pravda není, již kvůli komplikovanému vyprávění, snadné (zda-li vůbec možné) zjistit. Sám jsem k filmu od prvních minut přistupoval jako k Almodóvarově autobiografii. Nejsnáze jej identifikujete v osobě Enriquea, rovněž režiséra, jenže ten si od všech postav něco odnáší a na konci je spíše jakousi esencí všech zúčastněných. Není snadné se v tomto filmu zorientovat, odhalit, která z mnoha vrstev je pro vyprávění nejdůležitější, která z nich nám má odpovědět na vyvstanuvší otázky a jestli je odpovědí opravdu to, co nám říká, nebo spíše to, co zůstává nezodpovězeno. Těžko sympatizovat s hrdiny, vzhledem k jejich výhradně fyzickému vnímání lásky (lásky?), těžko si podobný film oblíbit, těžko k němu hledat cestu. Jeho sledování můžete brát jako určitou formu experimentu, dopředu se dá jenom těžko odhadnout, jak na vás zapůsobí. 75% Zajímavé komentáře: mm, -ELFKA-, d-fens (27.09.2007)