Nebeští jezdci

Další z vrcholů filmové vlny šedesátých let si všímá zapovězeného tématu - západní armády a její nejvýraznější jednotky - letců. Ve své době šlo o průlomový čin a o prolomení mnohaletého tabu. Skutečnost, že šlo i o jiná hrdinství než o ta ze Svobodovy plakátové knihy Z BUZULUKU DO PRAHY, byla tehdy pro společnost objevná. Další konstatovaný rys - věcnost a střízlivost líčení bojového i specifického civilního života našich letců během druhé světové války - zapůsobila jako další novum knihy. Po poúnorové záplavě patetických propagandistických děl sovětského střihu se objevilo dílo, jdoucí téměř programově opačným směrem ze zcela odlišných východisek. Tehdy to znamenalo mnoho. Prakticky vše. Pokud bychom měli hledat pro JEZDCE v naší kinematografii ústrojná srovnání, platí, že je rozhodně jen obtížně lze srovnávat se svěrákovským TMAVOMDRÝM SVĚTEM. Mnohem víc společných rysů najdeme např. s filmy jako SMRT SI ŘÍKÁ ENGELCHEN, rovněž usilujícími záměrně o odpatetizovaný pohled a spravedlivé vyrovnání s nesnadnou érou německé nacistické okupace. Tváře Pražského jara byly různorodě rozmanité. Rozhodně ne vnitrokomunistické. Převážně občanské. A otevíraly dveře a okna. Do všech stran. Aby tu znovu proudil volný a čerstvý vzduch. Volný a čerstvý "frišný" vzduch vane jak z díla tehdy 45letého Richarda Husmanna (občanského jméno scénáristy Filipa Jánského), tak z odkazu, který po sobě zanechali nejen tito naši národní hrdinové. (23.09.2007)

Úžasný válečný snímek, který řadím mezi nejlepší české filmy všech dob. Přesvědčivé herecké výkony (hlavně neskutečný Hrzán) a silný emotivní příběh bez patetických dialogů nebo samoúčelného citového vydírání. Ani ty bojové scény nejsou vzhledem k roku vzniku špatně natočené. Srovnávat jezdce s Tmavomodrým světem se podle mého názoru objektivně nedá. Můžu říct snad jen, že Nebeští jezdci jsou možná více českým filmem (i když se v něm hodně mluví anglicky) a přináší jednoznačnější poselství. Jinak mám rád oba snímky a považuji je za důstojnou poctu válečným hrdinům. (09.01.2011)

O existenci tohoto filmu jsem dlouhá léta neměla ani tušení, což byla škoda. Jsem ráda, že jsem Nebeské jezdce mohla zhlédnout, určitě je to jeden z nejlepších českých válečných filmů, ne-li úplně ten nejlepší. Působí hodně světácky, jako by ani nebyl z naší produkce. Je syrový, realistický, na nic si nehraje a poukazuje na krutost války i zničené životy všech, kteří museli bojovat. Možná to není film tak atraktivní jako modernější Tmavomodrý svět, je přece jenom civilnější, odtažitější a chybí mu milostná linka, která by hrála větší roli (tohle je totiž vždy lákadlo pro diváka, zvláště divačky), ale je potřeba jej ocenit. (10.07.2013)

Tenhle film si skutečně zaslouží zařazení k k nejlepším válečným filmům vůbec. Naturalističnost, ovšem v naprosto neokázalé podobě, ne pro předvádění se, ale pro zachycení válečného života tak jak skutečně vypadá. Bez fanfár, bez velkých řečí. Žije se ze dne na den, protože skoro pokaždé se někdo nevrátí. Právě do Nebeských jezdců dokázali filmaři do puntíku přenést tu atmosféru, kterou cítíte, když čtete knihy od Bufky, Jánského, Šišky, Fajtla, Vilda. Na rozdíl od Tmavomodrého světa. Asi právě proto to působí tak autenticky a zároveň lidsky. (03.03.2013)

Myslím, že se nevyhnu srovnání se Svěrákovým Tmavomodrým světem. Ten je totiž o stupínek horší. Proč? Především se Poláčkovi (narozdíl od Svěráka) nepodařilo naše letce v RAF zesměšnit. Film je opravdovou nefalšovanou poctou našim pilotům. Hrzán je jednoznačně hvězdou filmu a díky němu jsem se v první polovině pěkně nasmál. Ve druhé polovině mi ale úsměv z tváře zmizel. Když si v nemocnici jeden z našich pilotů, kterému ohořel obličej, sundal roušku a odhalil tak tvář bez rtů, nadzvedl se mi žaludek. Poslední záběr filmu, kdy spolu Čech a Němec společně sedí v záchranném člunu, je opravdu to nej, co tenhle film nabízí (a Svěrákův nemá). (10.05.2004)