Takí sme boli

Sledoval jsem..hm..romantický příběh, ovšem vážnější a životnější než jakákoliv romantika s Hugh Grantem, navíc s politickými dobovými přesahy. Něco trochu zestárlo a dvě hodiny jsou až moc, ale Streisandová a Redford k sobě pasujou a oscarový hudební motiv Martina Hamlishe je výtečný. Streisandová dovede být opravdová, emotivní a část filmu dokonce svůdná, a to přes to, že jsem musel překousnout její plakáty sovětských soudruhů na zdi. Nikdy jsem si neuvědomil, jak moc je Brad Pitt podobný mladému Redfordovi...Viděna dabovaná verze (Stašová, Soukup), bez kritických připomínek. Slabší čtyři. (21.04.2011)

Motivacím i vzájemnému jiskření mezi hlavními postavami dobře rozumím. Lidé se mění a zároveň zůstávají stejní. A některé propasti nezcelí ani láska [obzvláště připlete-li se do cesty "hon na čarodějnice" (aneb padesátá léta na americký způsob též nebyla žádný med), nenaplněné ambice a filmová páska...]. Tenhle film je možná plytký a místy nudný, ale přes veškerý hvězdný třpyt a tvůrčí postupy nadmíru přátelské k divákovi si uchovává jasnou výpovědní hodnotu. Ano, párkrát se útrpně pousmějete (nebo taky ne), nicméně výsledný dojem je překvapivě pozitivní. (13.10.2010)

Pro někoho NUDA, pro mě osobně VELMI příjemně strávených 118min. Vždy jsem před „akcí a rychlým zběsilým střihem“ dával přednost umírněné (volně plynoucí) režii, která má divákovi co nabídnout (hercům nechá vyniknout) a s tím spojeným civilním hereckým výkonům. Všeho tohoto, (navíc jako bonus příjemná atmosféra a dobře napsané dialogy) se mi měrou vrchovatou (díky trojlístku Pollack-Redford-Streisand) dostalo zde. Ti dva snad nemohli být více rozdílní. ONA, idealistická aktivistka s neutuchající touhou a zápalem pro „lepší svět“, která nemá pochopení pro (politický) humor, ON zcela pragmatický, věčně optimisticky naladěný (s úsměvem od ucha k uchu), pro úspěch snad již „předurčen“ (scénárista Hubbell Gardner) a jejich společné soužití orámované důležitými událostmi tehdejší doby. K úplné spokojenosti (stejně jako uživ. Superpero) mi scházelo větší prokreslení strašáku jménem „McCarthy“ (Pollack, se o toto téma pouze „otírá“), nicméně o tom tento snímek v prvé řadě není. A o čem, že v prvé řadě je? O (ne)obyčejném soužití dvou (ne)obyčejných lidí a jejich strastiplné cestě zvané ŽIVOT. P.s. „žehlíš si je? A nebolí to“ :o) Jj, Pollack na mě (v drtivém počtu případů) vždy platil. (28.09.2011)

Premiéru filmu jsem viděla, když mi bylo čtrnáct v kině Sokolovo. Dnes tam drandí metro a mých náct taky odplulo. Co ovšem nezmizelo moje nadšení pro tento film. Pravda, napoprvé mě spíše uhranul Redford v námořnické uniformě a ta zvláštní žena se zakrouceným nosem, ale podvědomě jsem cítila, že je to dobrý film. Postupem času jsem objevila, jeho pravé kvality, které nezešedly ani po tak dlouhých letech, díky velmi dobrému námětu a profesionálnímu přístupu nejenom obou hlavních aktérů. (19.01.2013)

Spouštějícím elementem pro to, abych se podívala na tenhle film, byl kdysi dávno seriál Sex ve městě. Těšila jsem se hodně, protože tamější scéna, která variovala závěrečnou scénu z tohoto filmu, mi z paměti doteď nevymizela, byla nabitá emocemi a mi se chtělo řvát. Něco podobného jsem očekávala i od filmu Takoví jsme byli. Jsem však mírně zklamána. Herci byli výborní, titulní píseň je nádherná, politika jako skoro stěžejní téma v romanticko-dramatickém příběhu zaujme, ale jako celek mě tento snímek až tak neoslovil. Nekonaly se výbuchy emocí, dokonce i ten konec mě nechal chladnou. Škoda. (16.09.2012)