Réžia:
Roman PolańskiKamera:
Gilbert TaylorHrajú:
Catherine Deneuve, Ian Hendry, Helen Fraser, Valerie Taylor, Mike Pratt, Yvonne Furneaux, Roman Polański, Renee Houston, James Villiers, John Fraser (viac)Obsahy(1)
V londýnském bytě spolu žijí dvě naprosto rozdílné sestry Helen (Yvonne Fourneaux) a Carol (Catherine Deneuve). Společenská Helen nachází plné uspokojení v milostném poměru s ženatým Michaelem (Ian Hendry), Carol, která se straní mužů a lidí vůbec, pracuje jako manikérka. Když Helen odjede s milencem k moři, přestává se její osamělá sestra kontrolovat: omluví se z práce pro nemoc a uzavře se ve svém bytě, soužená hrůznými sexuálními sny...
Režisér Polanski vytváří hororovou studii mentálního rozpadu osobnosti dívky, zatížené sexuálními zábranami. Snímek, který u nás nebyl nikdy uváděn (leda výjimečně v Ponrepu pod názvem Ošklivost), obsahuje drastické sekvence násilí a děsu, nikterak je však nekomentuje a neanalyzuje: kamera zachycuje děj tak, aby divák vnímal obraz z úhlu pohledu labilní Carol, a tak se stávají její hnus a samota také jeho hnusem a samotou. Šílenství se ve filmu nejeví jako osud jedince, nýbrž jako choroba celé společnosti. Film, který napsal sám Polanski se svým dvorním scenáristou Gérardem Brachem, získal na MFF v Berlíně 1965 Stříbrného medvěda. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (228)
Tenhle film mě omráčil tak že při sledování jsem z něho cítil hruzu, nepříjemné mrazení v zádech a neustále napětí kdy čekáte že se prostě něco už musí stát, čekáte a postupně si uvědomujete jak je film skvěle postupně gradující. S minimem prostředků je zde dosaženo efektu o kterém si mužou dnešní přitroublé teen horory nechat jen zdát. Z toho jak je zde ukázán rozklad člověka jde hrůza. Lidské myšlení a vědomí, celý ten možná nejsložitější orgán našeho vesmíru který máme v hlavě nam zustane navždy utajen, zřejmě se nikdy nepodaří objasnit jak funguje a po tomhle filmu se ho mužeme i bát. I díky Catherine Deneuve jasné plné hodnocení. ()
Podle hodnocení co tu jsou se mi zdá, že jsem asi sledoval jiný film, než naprostá většina ostatních. ()
Pokud režisér zamýšlel natočit film se znepokojivou atmosférou, tak se mu to povedlo. Ale to je tak vše. Jinak jsem se totálně minul s hlavní hrdinkou. Ta holka se od začátku chová jako magor, od půlky filmu pak jako totální magor, a já vůbec netušil proč! Měla nějaké trauma z dřívějška? To jí tak vykolejilo, že byla pár dní doma sama? ()
Absolutne nič to vo mne nezanechalo....iba ak hnus a odpor k tomuto filmu... ()
První Polanski kteryho jsem viděl a byla to láska na první pohled. Jeho film ja psychologickou studií ženy, která se ze své vyděšenosti stále více propadá do šílenství a udělá při tom strašné věci. Carole od začátku působí jako duchem nepřítomná a uzavřená, zatím co její sestra je živelná a sebevědomá. S odjezdem sestry se perspektiva filmu mění z objektivního pozorování na subjektivní úhel pohledu (hodněkrát přerušovaný) z pozice Carole. Odjezd sestry je také spouštěcí mechanismus totálního rozpadu. Hlavní roli hraje, byt který odráží změnu Carolina duševního stavu. Stěny pukají nebo měknou jako hlína, nábytek se deformuje, časová struktura se rozpadá, střídání dne a noci jsou bezvýznamné. Plynutí času poznáváme už jen díky narůstajícímu nepořádku v bytě a rozkládajícímu se králíkovy, kterého si dívka chtěla udělat k jídlu. Děsivé jsou i halucinace bez zvuku, slyšíme jen hodně zesílený budík, šustění deky, praskání stěn. Přistihl jsem se, jak při sledování filmu jsem měl na tváři škleb Hnusu. Catherine Deneuve byla tou nejlepší volbou. ()
První liga psychohorroru. A také naléhavý příběh ženy v tísni a záznam o tom, jak vzniká a roste nádor na duši. "Hnusu" je dnes víc než padesát let a nedovedu si představit, že by ho za tu dobu nebo kdykoli potom někdo natočil líp. V dějinách filmu bychom asi těžko hledali méně disneyovského králíka a srovnatelně odpudivé brambory; ani na řadu dalších, většinou zlomyslně jinotajných obrazů (třeba ty ruce, chňapající po nás z Cocteauovy "Krásky a zvířete" přes kondom, nebo pouliční kapelu, v níž režisér hraje na lžíce) hned tak nezapomenu. ()
Tak takové psycho bych v roce 1965 nečekal. Klobouk dolů. Jako zajímavost je to dobré. ()
Reklama