Nájomník

Nesmierne silný paranoidný zážitok, ktorý svojou atmosférou podprahových podnetov vyvoláva zimomriavky až hrôza. Polanski to jednoducho vie. Čo dielo, to unikát! Nič nepodkladá na tácke, hrá sa s divákom a musíte sa sám rozhodnúť, či ide o chorobný paranoický jav hlavného hrdinu alebo aj Vám Polanski majstrovsky naindukoval do mysle, že všetci idú proti Vám. (04.04.2007)

Snímek tématicky navazující na Polanského předchozí díla. Stejně jako v "Hnusu" se jedná o studii jedince zvolna podléhajícího duševní chorobě, stejně jako v "Rosemary" je hlavní postava nucena čelit podivnému a strach nahánějícímu chování nejbližšího okolí, s tím rozdílem, že tentokrát se nejedná o rejdy satanistů, ale bludy vlastní paranoiou rozežírané mysly. Film vzbuzující větší znepokojení, než lecjaký čistokrevný horor. (19.09.2008)

Deprese, hnus a paranoia tu panují ve všech koutech. Roman Polanski umí točit, tak že vám to zaleze pod kůži. Jeho největší síla je v tom, že dokáže navodit znepokojující atmosféru téměř z ničeho a je naprostý mistr gradace, která se stupňuje až do hororově groteskních rozměrů. Žádný jiný režisér neumí natočit důchodce stojícho na hajzlu celé hodiny a upřeně koukajícího na hieroglyfy, tak aby to bylo opravdu hrozivé a tajemné. (myšleno opravdu upřímně) A ta surrealistická "přehlídka" ve dvoře, když si důchodci kopou s hlavou a převlíkaj postiženou holku za kašpárka přičemž si všimnou, že je sleduje Polanski převlečenej za ženskou, tak se mu začínaj dobývat do bytu jak zombie, neměla chybu. Byla hrozivá a znepokojující, ale už jsem se prostě smál. (30.08.2009)

75%. První část, přibližně hodinová, balancuje na hraně mezi žádoucím seznamováním s postavami a souvislostmi a bojem proti absolutní, zdánlivě nikam nevedoucí nudě. Druhá polovina už je pak špičkovou interpretací příznaků schizofrenie okořeněná libovou atmosférou v podání toho, kdo paranoidní napětí po Lynchovi umí snad nejlépe - Romana Polanskiho. Ten udělal dobře, že do hlavní role obsadil sám sebe, protože jeho herectví i zjev, společně s ostatním geniálně složeným castingem, unikátním pojetím Polanskiho záběrování a gradací stupňovaného stihomamu, dělá z The Tenant až hororově laděnou podívanou, jejíž druhá polovina rozhodně patří k tomu lepšímu, čeho byl postklasický Hollywood svědkem; nikoli však k tomu nejlepšímu, vzhledem k první polovině, jejíž podcenění možná zkazilo velkou šanci na pořádný pětihvězdičkový biják. (10.01.2015)

Další Polańského film je za mnou, filmařinou i stylem připomínajicí o osm let starší Rosemary's Baby. Jenže na svého staršího kolegu bohužel nedosahuje. Hudební podkres složený z jednoduchých tónů se snaží přidat na atmosféře, daří se jí to však jen z části. [6,5/10] (13.03.2010)