Chľast

Zajímavý koncept, ale Mikkelsen má i lepší filmy. Celé je to o nalezené určité hladiny alkoholu, kdy budete podávat lepší výkony, a to jak v profesní, tak společenské sféře. Parta čtyř kamarádů, kteří učí na střední škole, se rozhodne tento pokus podstoupit. Ze začátku se to jeví slibně a přináší to své ovoce. Časem se to ale zvrtne a lidem to začne ničit životy. Určitě je to k zamyšlení, ale asi to člověka nepřiměje něco podobného zkoušet... "Chytíme tresku." (05.11.2021)

Co nám tímhle chtěl (ne)básník Vinterberg říci? Že celá země chlastá, že s chlastem může být obrovská sranda nejen v hospodě a že chlast nás povzbuzuje? Tak to pěkně děkuju, viděl jsem poměrně dost filmů na téma alkoholismu, jak domácích, tak ze zahraničí, ale tenhle byl z nich jednoznačně nejhorší. Pokusy o humor jsou zde laciné a často na hraně menší trapnosti, jako drama to na silný příběh bohužel nevydá a ani snímek, který by zaujal vůči čemukoliv kritický postoj, se nekoná. Ve scéně s ředitelkou a učitelským sborem začlo sice chvilku vypadat, že Chlast nabere v druhé polovině druhou tvář a začne problém řešit úderným směrem, ale tato slibná linka záhy vyšumí do ztracena a výpovědní hodnota filmu zůstává po jeho skončení prakticky nulová. Nejen proto, že momentálně pracuji jako učitel, se nedokážu s filozofií tohoto snímku vůbec ztotožnit. Z filmařského hlediska lze určitě pochválit originální nápad s mezititulky (obecně typickými zejména pro filmy němé éry), jímž zde Vinterberg dává nový rozměr a využívá je v podobě přepisu textu psaného postavou či uvádění aktuálních údajů o hlavní postavě (konkrétně stav promile alkoholu v krvi), což je ale stejně hodně málo na to, abych mluvil alespoň o zajímavé formě. Za mě tomu scházelo jak napětí a působivá atmosféra, tak NOSNÁ myšlenka, plynulo to ve zdlouhavých dvou hodinách vlažně a jeden ikonický taneček, který z toho vytváří kultovní záležitost již teď, s pěkným songem na závěr tuhle slátaninu nezachránil. 40% // Vynikající a velice výstižný koment má podle mě uživatel prosty_divak. (29.12.2020)

Zatímco u Hollywoodu nikdy nevíte, do čeho jdete, tak u evropských dramat, troufám si tvrdit, můžete jít na jistotu. Thomas Vinterberg, Mads Mikkelsen, Thomas Bo Larsen a další...to je prostě dánská filmařská smetánka. A téma o chlastu, o kterém se rozhodli povědět Dáni, jejichž mládež je široko daleko postrachem všech evropských metropolí, samo o sobě o něčem svědčí. Když jsem pak viděl první scénu, jenom jsem si pokyvoval a říkal, že tohle bude přesně ta pětihvězda, kterou mám od Skandinávie tak rád. Totální psychologický rozklad společnosti, příběh o tom, jak je vlastně chlast super, námět za absolutních pět hvězd, který musí donutit každého, kdo se na něj podívá, k zamyšlení. Geniální závěr naproti dokům v Kodani mi navíc připomněl dobu, kdy jsem se po přístavišti procházel s přítelkyní a přemýšlel nad tím, proč ten chlast Dánové tady mají tak drahej. Řekl bych, že vypitej chlast v tomto filmu stál ve výsledku víc, jak samotný film. Ale za kvalitu se holt musí platit. (17.03.2021)

K Madsi Mikkelsenovi mám kladný vztah, stejně tak i k Thomasi Vinterbergovi (hlavně za úžasný Hon) a k chlastu už trochu méně, ale přesto jsem při sledování filmu dostal na něco 30% a výše chuť. Film o partě kamarádů, kteří se rozhodnou každý den žít s určitou (čím dá vyšší) hladinkou a postupně odkrývat temná tajemství, je podobně poutavý jako přechozí film této dvojice, kterou byl Hon, přestože tentokrát téma není tak silné. Herecky skvělé, režijně také a je prostě fajn dění sledovat, protože máte občas pocit, jako byste sledovali skutečné lidi a to právě Vinterberg umí dokonale. (13.01.2021)

Opojný, neskutečně opojný. Film, co dokonale vystihuje všechny fáze kolem alkoholu. Ty pozitivní, když z nás chlast jako zázrakem udělá zábavnějšího, víc v pohodě, víc uvolněnýho člověka. Ale i ty negativní, když se probouzíme jinde, než bychom chtěli nebo (podle svého střízlivého já) měli. Ve stavu, ve kterým nám není už tak dobře, jako před několika hodinami. A teď si představte, že tohle všechno někdo dokáže převést do filmu a natočit to přesně tak, jak se v těchto fázích cítíte. Těžko říct, proč nenapálím plný počet. Třeba až si budu se skleničkou v ruce trsat po bytě na finální písničku a budu mít pocit, že mi patří svět, přihodím. A nebo po repríze. Uvidíme. (02.05.2021)