Horký mesiac

Zpočátku romantické, povznášející a se zvířecí sexualitou přebíjející něhu - jako rozjezd je to pěkné, avšak pravý Hořký měsíc přichází o něco později. Stejně jako poet, kterého přestanou bavit naivní eufemismy, i tento film projde svým zlomem a přestane si s vykreslováním vnitřních pocitů a dynamikou vztahu brát servítky. Je to drsné, kruté, ohromující, ale přesto ne vyumělkované, ba naopak hluboce lidské, jen ne v tom vysněném, růžovém slova smyslu. PS: Ač je film skvělý, kniha je ještě o chlup lepší a pozor, oba mají rozdílné, avšak stejně působivé závěry! 9/10 (14.02.2011)

Mám dojem, že film hodně zestárl, což byl třeba důvod, proč jsem při prvním pokusu o shlédnutí nevydržela víc než pár minut. Většinou zastávám názor, že pokud je myšlenka dobrá, na formě zase tolik nezáleží, ale v tomto případě to samotný message (který pro mě je zejména to, že i Hugh Grant je idiot, všichni jsou idioti) neutáhne. (30.05.2014)

To by nebyl Polanski, kdyby neprovokoval. Tentokrát se ale nebudete bát. Hořký měsíc se vyznačuje velkou sexuální otevřeností a dokáže zaujmout detailní analýzou destruktivního vztahu. Mě rozesmála scéna na konci, kdy při silvestrovské oslavě jakýsi mamlas v plyšovém kostýmu bezdůvodně zkope ulíznutého buzíčka. Emmanuelle Seigner dokonale vystihuje pojem femme fatale a Hugh Grant je správnej vocas. (23.04.2016)

Přiznám se bez mučení. Ten největší pejsek byl asi zakopán v tom, že jsem nic srovnatelného nikdy nezažil, a tak to na mě všechno dýchalo nepravděpodobným až nesmyslným dojmem, tudíž jsem se monstrózně nudil a zkrátka mě to absolutně za srdíčko nechytilo. Živočišný vztah, téměř až posedlost, která panovala mezi Oscárkem a Mimi měl zřejmě kontrastovat se vztahem dvou Anglánků, jestli jsem režisérovy záměry správně vstřebal. Bohužel, celé jsem to přijal tak nějak chladně a bez emocí. Ani moc nevím, co bych vlastně pochválil. Snad pouze luxusní hudbu, kterou zkrátka Vangelis tvořit umí. Když si tak pročítám, kolik zdejších hodnotitelů u tohoto snímku dosáhlo vyvrcholení, tak mi nezbude nic jiného, než se vymluvit na to, že zkrátka netvořím cílovou skupinu diváků. Z nudy mě nevytrhly ani občasné sexuální radovánky. Třeba scénka s nezbedným prasátkem byla docela vtipná. Kdyby to bylo o nějaké ty dvě hodinky kratší, tak bych si možná snímek užil. Takhle to dost bolelo. Ačkoli tak činím velice nerad, budu se muset, v rámci zachování hodnotitelské cti, uchýlit k hodnocení nejnižšímu. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film jsem dostal od uživatelky harfuska. (29.12.2015)

Výborná psychárna od skvělého režiséra Romana Polanského. Erotickým napětím prostoupený příběh nenechá diváka ani na okamžik vydechnout. Peter Coyote a Emmanuelle Seigner jsou oba úžasní pokušitelé. Hugh Grant a Kristin Scott Thomas působí zpočátku ve svých rolích až kouzelně naivně, ale pak, pod vlivem toho, co vyslechli, začnou také pomalu prodělávat proměnu. Umístění příběhu na omezený prostor zaoceánské lodi bylo také mistrným kouskem. (23.07.2002)