O skleničku víc

Jeden z prvních animovaných filmů Břetislava Pojara z první poloviny padesátých let. V této době patřil Pojar ke kmenovým animátorům Studia Jiřího Trnky, zároveň se ale již pokoušel režírovat sám. V protialkoholní agitce "O skleničku víc", pojednávající o motocyklistovi, jehož návštěva motorestu na cestě za milou dopadne tragicky, měl režii již zcela pevně ve svých rukou, přestože na celkové vizuální stránce je ještě patrný Trnkův rukopis (vytvořil loutky), ale jinak se Pojar již nechal inspirovat i jinými výtvarníky - např. Kamilem Lhotákem. Jako vždy je zde bezchybná animace, za kterou Pojar vděčí svým kolegům - Látalovi, Karpašovi a Ing. Hrabě - zvláště pasáž jízdy opilého motocyklisty těsně před nehodou je opravdovou lahůdkou a je rovněž skvěle vygradovaná. (26.01.2006)

Pojarův film s výrazným otiskem Jana Trnky (vyrobil loutky) jsem viděla dneska. Je to taková milá agitka na to, že řidiči by opravdu neměli před jízdou pít, protože to špatně dopadne. Kam se na film hrabe Besip :-). Je to zajímavé, přece jenom vidět opilou loutku na motorce je zážitek. Scéna, kdy titulní hrdina jede na motorce, je dobře sestříhaná, takže působí dynamicky a graduje. Bohužel v tom filmu ale přece jenom vidím až moc výrazné morální poselství, což mi trochu vadí. (15.06.2013)

Animace se panu režisérovi povedla dokonale a spolu s nádherně vytvořenými loutkami a dalším výtvarnem předkládá divákovi výborný a opravdu napínavý animovaný filmeček, ve kterém uvidíte mimo jiné uhýbat šneky a opilého motocyklistu závodit s vlakem. To, že se jedná o agitaci tehdejšího Ministerstva zdravotnictví ani nevadí - je to agitace za dobrou věc a navíc to film od úvodních titulků přiznává. No a ty loutky jsou opravdu úchvatné. Dnes by film o opilých motorkářích asi vypadal jinak :o). Ještě podotýkám, že současné agitky BESIPu jsou nezajímavým, anti-poučným stupidním plýtváním peněz daňových poplatníků. Srovnávat je snad s tímhle krásným "animákem" je naprosto vyloučeno. (08.07.2007)

První Pojarův skutečně samostatný film poté, co se rozhodl vykročit ze stínu svého studiového šéfa Jiřího Trnky. Ten sice byl výtvarníkem, ale scénář a režie byly plně v kompetenci Pojara. Na svou dobu novátorské a precizní, film sklidil v zahraničí ještě větší ohlas, než doma. Černá groteska o tom, že alkohol v krvi řidiče může nadělat pěknou paseku... Opilecký dojem byl navozován pohybem a rozostřováním kamery, případně kresbou mimiky na hlavičce loutky. Pracný a originální film, který mi moc nesedl stylem - mám přece jen raději Pojarovy poetické snímky... Celkový dojem: 65 %. (10.04.2009)

Animovaný skvost, na kterém se podílela početná skupina umělců. Loutky z dílny Jiřího Trnky (poprvé jsem viděla na vlastní oči podnapilou loutku!), aimace: Zdeněk Hrabě, Jan Karpaš, Stanislav Látal a Josef Kluge, úžasná muzika od Jana Rychlíka a Milivoje Uzelace se sborovým zpěvem Kocourkovských učitelů. Výborný zvuk i střih, hra se stíny, skoro by se dalo říct loutkový film noir! (19.07.2014)