Dobrodružství na Zlaté zátoce

Na jednu stranu musím říct, že na dnešní dobu už tento film přeci jen trošku zastaral a dnešní děti by asi nezaujal. Přesto uznávám, že se Bronislavu Pojarovi v těch roztodivných zákoutích čarokrásné řeky podařilo vykouzlil opravdu velmi příjemný snímek. Maličko sice naivní, přesto krásný. Malý "Jirka, sirka, vejtaha" mě sice tou svou sebestředností po většinu filmu štval, ale když vezmu v potaz, že se na jeho charakteru asi logicky muselo odrazit to, že byl sirotek, pak tu jeho odtažitost od lidí /dětí asi i chápu. Za šťastný konec tohoto příběhu o dětských snech a touhách, jsem tak byl určitě moc rád. (17.11.2023)

„Dobrodružství na Zlaté zátoce" není prvním hraným filmem, který předvádí Studio dětského filmu naší veřejnosti. Film o dětech musí být jistě poutavý a živý, naučení pro dětské diváky nesmí být vyslovováno násilně, didakticky. To je stará pravda. Nelze se však na druhé straně spokojit s tím, že příběh se odehrává mimo čas a prostor. Při tomto filmu to zvlášť vyniká. A my potřebujeme živé a poutavé filmy o dětech dneška, o jejich životě, radostech a strastech. Druhým základním nedostatkem je malá dějovost. Dobrá filmová povídka Vladimíra Pazourka nebyla zpracována na potřebnou metráž, i když zde bereme v úvahu, že dětský divák nemůže chápat tak rychle jako divák dospělý. Třetí základní slabinou jsou dětští herci. Máme zkušenosti z filmů sovětských, francouzských, italských a konečně i maďarských, jak skvělými aktéry dovedou být děti, jak jejich bezprostřednost a temperament dovedou oživit film i v polohách nejobtížnějších. V tomto filmu není sice již bezduché reprodukování, ale divákův pocit něčeho naučeného zůstává dál. Děti jen jednotlivé postavy představují, bez oněch řemeslných zkušeností, které mají k disposici herci dospělí. Film je hranou prvotinou režiséra Pojara, který dosud pracoval velmi úspěšně v loutkovém filmu. Film „Dobrodružství na Zlaté zátoce" byl natáčen převážně v exteriérech (až na tři dekorace — u spáleného mlýna, vnitřek dřevorubecké chaty a převozníkova domku, které byly postaveny v hostivařských ateliérech). Scénář předpisuje krajinu u řeky, na jejímž jednom břehu je vesnice, na druhém, neobydleném, stojí jen převozníkova chalupa; řeka se rozlévá do velké zátoky a úzkou průrvou vybíhá v romantickou tůňku. Než mohli filmaři alespoň částečně splnit představu této krajiny, projezdili sta kilometrů, prošli břehy Jizery, Ohře, Otavy, Lužnice; pro scény, odehrávající se u převozu a v blízkosti dědova domku, našli vhodné místo nedaleko Českého Krumlova, zátoka byla natáčena na Lužnici u Bechyně a tůňka na Židově strouze. Exteriéry filmu byly realisovány od srpna do listopadu, a to tak, že nejdříve byly natočeny scény, kdy děti hraji ve vodě. Na kameramanu J. Kališovi pak spočíval obtížný úkol, najit jednotný styl fotografie pro měnící se počasí, kdy rychlé ubývání sluníčka musel nahrazovat reflektory. Filmový přehled 27/1955 (07.10.2009)

Další kousek dětské poezie, jemně laděný a příjemný, podbarven krásnými zákoutími kouzelné řeky. Sebestředný chlapeček sice trochu otravuje, ale jeho prozření je hezkým vyvrcholením tohoto milého příběhu. Velmi se mi líbí postava Mařenky symbolizující ženskou obětavost a starostlivost, jež vykvétá v ranném rozpuku dívčího věku. Boj se štikou odkrývá statečná a spravedlivá srdce a pečetí přátelství do té doby znesvářených chlapců. Přesto, že je film trošičku naivní, v tomto případě naivita hezký doplňuje svět dětských snů a dobrodružství. (05.11.2012)

Příběh dávno spatřený, který mi ale musel uvíznout hluboko v paměti, neb při jeho novém zření obrazy samy z paměti vyvstávaly a navíc se motaly s pozapomenutými veršíky o cestičce k domovu a křišťálové studánce. Hezký, dětský příběh a krásně nasnímané nádherné, vpravdě rajské exteriéry. Leč do tohoto ztraceného ráje je cesta zarúbaná, neb u té Berounky budou najisto nastavěny procovské chaty a vily a v Židově strouze bývala tlačenice už před čtvrt stoletím. (20.02.2011)

Velice milý hraný příběh z dílny Břetislava Pojara o jednom velkém snu. Malý chlapec, který miluje přírodu a kvůli tomu se stává středem posměchu od svých vrstevníků, touží chytit velkou štiku, která řádí v místě, kde se nachází jeho oblíbený kamarád Pepíček, což je malý kapřík. Po jednom štičím výpadu se zdá, že Pepíčka dostala. Malý Jirka stále více dychtí po opravdovém prutu, kterého se nakonec dočká. Po několika nezdařených pokusech chytit štiku se mu to nakonec s pomocí kamarádů podaří a zjišťuje, že i Pepíček to přežil. Velice působivý a krásný film. (27.02.2018)