Šípková Růženka

Trocha feminismu na našich obrazovkách neuškodí. Václav Vydra jako metař? Super! Seriál jako takový by nebyl úplně špatný, základy příběhů postav jsou i celkem reálné (i když mi přijde, že by se trochu více hodily do devadesátek), ale rozvinutí jejich osudů už snad až příliš šustí papírem a jsou čím dál tím méně uvěřitelné. (17.01.2012)

Jako asi drtivá většina současných seriálů nemají záplatka ani jednotlivé scény s realitou nic společnýho. Vydry mi tam přišlo líto, protože v době, kdy musel před kamerou ztvárnit zkrachovalýho manažera, zažíval v soukromým životě krach ve svým podnikání. Mimochodem doposud mě mrzí, že jsem neviděl legendární scénu, kdy ožralej Vydra přivede do školy do výuky hospodský kumpány s harmonikou, to muselo bejt něco. Výtku mám k výše uvedenému roku 2001, seriál se musel vysílat dřív. (02.01.2012)

Přiznávám, že mi z Veroniky Žilkové už pár let zkrátka tuhne krev v žilách, nicméně zde v té poměrně civilní umírněné herecké kreaci mě rozhodně neirituje, s Vaškem Vydrou se to má vlastně úplně stejně, na čemž budiž největší zásluhy připsány především otřískanému režijnímu bardovi Jaroslavu Hanušovi, to díky němu Šípková Růženka sice symbolicky stejně diváka spolehlivě uspí, ovšem tahle narkóza tolik nebolí, přestože, řekněme si to narovinu, Míkova několikerá stereotypní variace téhož přes veškerou marnou snahu o životnost charakterů i příběhu i několik výborných scénáristických nápadů neplatí za nic jiného než obyčejnou šmíru.. Fascinuje mě ovšem právě dnes už málem výhradně seriálový hráč Jaroslav Hanuš, který sice péruje o generaci dvě mladší režiséry za neustálé vykrádání sebe sama a zvláště zaprděné omílání týchž minoritních banalit, sám ovšem už snad ani nepamatuje, že se učil od Vávry a dalších borců.. Senilita ?? Pokrytectví ?? (01.11.2015)

Do seriálových rozměrů rozepsaná historka, která nezapře inspiraci Mužem na radnici a Okresem na severu a která v nových politických poměrech přináší nenápadnou ale důslednou masáž podnikatelsko-živnostnickým duchem jako vystřiženou z politicko-marketingových agitačních projevů předchozích 50 let (bez ohledu na aktuální poměry). Ve výsledné realizaci sled nedůvěryhodných scén, který by bez Veroničina těžiště klesal daleko níž, a to je pořád patrné, že i ona celý projekt bere jako snadný úlovek. "Velké" chvíle hereckého podzimu R.Brzobohatého. Hudba je pak už naprostý žert. (01.11.2015)

Kdysi, jako náruživý hráč počitačových her jsem velmi dobře znal motto: "Ještě jednu misi a jdu spát", při sledování tohoto seriálu jsem ho oprášil a upravil na: "Ještě jeden český seriál a jdu srát". Kdyby to viděla pravá Šípková Růženka, raději by prince kopla do koulí a zase šla spát. Tyto novodobé české telenovely kýčovitě a rádoby věrohodně zobrazující "normální" život mi opravdu lezou na nervy. Naštěstí zde to ještě není dotaženo úplně k "dokonalosti", jak to známe dnes, proto hodnotím jednou velkou rudou hvězdou místo odpadu. Dobře ještě můžu uznat, že Veronika Žilková se poměrně snažila a nepůsobila tak trapně, jak jsme zvyklí z Tele Tele, ale to je tak vše. "Dáš si něco k pití?", "Jó, dám si třeba čaj" ... "A jestli můžu, trošku rumu do něj" ... ... "Nebo víš co, nevař se s vodou." 2/10 (01.01.2008)