Cesta do Ameriky 2

,,VRACÍME SE DO AMERIKY!“... /// Tak nejdřív nás má posadit na prdel, kolik se vrátilo tváří z „jedničky“. A živejch. Musím si zvyknout, že prostě už nejsou, co bejvávali… Pak nás obdaří svojí trapnou vložkou taky Wesley Snipes… prostě černošskej film, no. Když si tak nějak zvyknu… přichází další level v podobě čůzy a nevlastního syna. (A já mám chuť to vypnout…) No a tyhle dva se maj starat – svým buranstvím, o ftip. Prostě černošskej film. Pak jsou tady kulturní vložky… kam se serou Indové! K trapárnám se postupně přidávaj i ostatní, takže se z pohádkovýho království stává vypíčená Amerika! Výhodou je, že tady nemůže nikdo nikoho obvinit z rasismu. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Často vzpomínám, jak jsem hledal dokonalou vagínu. 2.) Nevím, kolik trapnosti se dá vtěsnat do jednoho filmu. /// Thx za titule ,,czmimi“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (21.03.2021)

Od režiséra Dynamita jsem čekal trochu víc, protože tam dialogy bezvadně fungovaly. Tady bohužel tolik vtipných momentů není, ale nakonec mě to ale neuráželo tolik, jako jiné recenzenty. Škoda naprosto nevyužitých záporných postav. Vlastné většina lidí tu je jako nemluvící křoví, ve kterém se jako machr pohybuje postarší Murphy. (16.03.2021)

Těžko uchopitelný mix snahy o oživení nespoutaných komediálních osmdesátek (návštěva holičství, flashback), poměrně nezajímavého devadesátkového mustru "burani dostanou do pusy zlatou lžičku" a energicky střižených skoroparodických pasáží jak z Borata (pohřební oslava s promluvou Morgana Freemana, návštěva kempu v Nextdorii), které patří k tomu nejlepšímu, co jsem v žánru za poslední roky viděl. Pocitově tomu nejvíc ubližuje to, že samotný Akeem se na dobrou polovinu filmu stává vedlejší postavou. Linie o synovi je pro vyznění děje důležitá, ale Murphy se v ní až příliš často stahuje do ústraní a nastupující mladíček není tak zajímavý (charakterově ani herecky), aby ho plnohodnotně nahradil. A nejsilnější jsou samozřejmě pouta, která má divák k prvnímu filmu. Snaživou romantiku mladých o hledání pravé lásky. kde se jen opakují motivy z jedničky. proto nakonec hravě převálcuje prostý moment, v němž se jde tápající Akeem uklidnit do místního fastfoodu uklízením a rozmluvou s Cleem. Ne že bych se přímo dojal, ale bylo to jemné, lidské, nenucené a vtipné zároveň. Zbytek je často tlačený (Leslie Jones je přímo nesnesitelná). Je to škoda už proto, že Murphy na to pořád evidentně má, ale tady je většinu času zbytečně utlumený. Ale rozhodně nejde o není žádný trapas, za který by se autoři museli stydět. A to není, vzhledem k tomu, kolik vody uteklo od premiéry prvního filmu a jak se mezitím změnil svět, vůbec málo. (10.03.2021)

Všichni fanoušci toužebně vyhlíželi tenhle počin a po předchozí nadprůměrném Dolemite ve stejném tandemu Brewera a Murphyho se modlili ku stejnému úspěchu. Lze vůbec po 30 letech důstojně navázat? Murphy svou polohou odkazuje na svou současnou pozici ve filmařství. Mám chuť si pustit nějaký jeho prvotiny nebo stand upy abych viděl tu energii, jiskru, ten hurykán s jakým hrál a tvořil, protože je to pryč. Nesnaží se, v podstatě nikdo. Nikdo nepodává žádný výkon, jen si to přišli odříkat a do toho jsou tam mladí herci bez zkušeností, kteří téhle líné bárce jen pomáhají ke dnu, protože neumí pořádně vzít za vesla. Jak to asi bylo? Původní scénáristé si dali drink, naházeli na papír co se za fan servis camea musí stát, nasypali to na papír, dopřáli si komentář současnému světu skrze postavy a hle, máme tu film? Zajímá mě jestli fakt zvolili stejnou techniku jako Vin Diesel s bazénem u kterého píše Rychle a Zběsile. Směju se, protože původní postavy zbožňuju, vždycky budu křičet z okna že jsem zamilovaný a ať mi jí taky sousedi políbí, vždycky budu krájet cibuli a jednou třeba budu smažit hranolky. Vždycky budu do mikrofonu začínat projev že jsme sexy bonbonky a to byl můj ctěný přítel Reverend Brown... Vlastně za všechny ty fanouškovské dárky a dohrávání vtipů, které začaly před dávnou dobou si zaslouží tvůrčí tým díky. Vtip se štěkáním je asi největší kakajíčko a směju se ještě teď. Ale je to tak hrozně líný, kromě onelinerů si s tím nikdo nedal práci. Celý zkoušky na prince ani nešustí papírem, ten papír neproběhl, prostě se sešli a řekli si... hmm... něco jako tři zkoušky tak rychle dejte něco dokupy. A Murphy? V posteli po návratu z Ameriky... to je prostě vidět jak se nesnaží, neimprovizuje, nic... ukažte co mám říct, haha tak nějakej daddy manželskej joke, dobrý? klapka dobrá jdeme domu. Jdu se vrátit do prvního dílu, jdu se vrátit do doby, kdy měl Akeem lví srdce a ne jen fousky na štětečku. Snad jedinej kdo si to užívá je Snipes, kterýmu bych moc přál nějaký pořádný akční návrat, úplně vidím jak je ukecával ať si tam může střihnout ten krátkej akční vstup a vlastně to je fakt nejdynamičtější chvíle z celýho ušmudlanýho filmu... a to je na tom asi to nejhorší, ten film působí ušmudlaně i když je v super dokonalý digitální kameře a všechno je vycíděný jak byt před první návštěvou tchýně. Ta podivná studiovost tomu taky nepřidala. Nechte legendy spát? Asi jsme už přesycení po Expendables a tyhle návraty už jen tak nebaštíme (24.01.2022)

Původní první film je pro mě srdcová záležitost. Byla jsem hodně zvědavá jak se tvůrci popasují s tímto pokračováním, a také s přirozeným zestárnutím postav. Akeem jako princ, posléze král, působil oproti prvnímu filmu dost nevýrazně, spíše jako vedlejší postava. Jeho Cesta do Ameriky se smrskla asi do 10 minut, jinak se celý film odehrával v Zamundě. Což by ani tak nevadilo, kdyby se toho potenciálu využilo, bohužel nestalo se. Představitelé Akeemových dětí měli asi film táhnout, bohužel se to tak nějak nepovedlo ani herecky ani charakterově - těch stereotypů a klišé tam bylo hodně. Celkově film vyznívá trochu jako vzpomínka na první úspěšnější díl (také se zde objevuje řada scén z původního filmu), který pro mě zůstane nepřekonán. (26.04.2021)