Tak plynie čas

Sice je mi to až trapné, ale musím dát alespoň jednu hvězdu, protože se mi v hlavě dodnes uchovala scéna z tohoto seriálu, která mě ještě dnes děsí. Pamatujete na scénu, kdy je jedna z postav pohřbena za živa a oni jí dali do rakve telefon aby s ní mohli telefonovat??? Vidím ten obraz stále před sebou a mám pocit, že už se ho nikdy nezbavím...v tu dobu mi mohli být tak maximálně 3 roky...fuj...Takže 1 hvězda za tohle (05.05.2011)

Lidska demence nezna hranic a "Toto" je jasnym dukazem. Asi miliarda pokracovani znaci jasnou stupiditu celeho serialu a naprosto nechapu lidi, kteri jsou schopno tohle sledovat a orientovat se v deji. Tusim ze prvni a posledni dil krome toho ze je deli dve ste let jsou naprosto, ale naprosto o tom samem: o ho*nu! (31.01.2006)

Ztělesnění demence v gigantických rozměrech. Čas od času jsem přepnul na Novu, kde tuto slátaninu hráli. Celý díl jsem ale viděl pouze jeden. Šlo zde o to, že se jakási žena chystala otevřít krabičku, kde měla nalézt klíč ke své minulosti či co. O druhou dějovou linii se starali svatebčané, kteří nervózně popocházeli po obřadní síni (z toho jsem usoudil, že ženich před nějakými padesáti díly opustil sál). Za celý tento mrzký díl se děj neposunul absolutně nikam. Seriál je k tomu opatřen naprosto hnusným dabingem, pod kterým je navíc slyšet původní zvuková stopa, takže je TAK JDE ČAS ukázkovým příkladem odpadu. (59.) (20.10.2006)

Pro mě osobně druhé největší zlo co spatřilo světlo televizní obrazovky. Ať už je velká část seriálů tupá, na Days of our lives nemá nic. Od gumových herců, přes tupé scénáře až po absurdní zápletky. Jak něco takového mohlo vydržet přes 11000 epizod je dodnes záhadou. Stejně jako Ďábel v těle Marlény. (29.01.2011)

Písek se už dosypal. Naštěstí. Praxi totohle seriálu krásně ilustruje situace v Přátelích: Joey jde na konkurs na bratra-dvojče Drakea Remoraye. Podle něj je jedinným možným kandidátem, vždyť on byl Drake Remoray. Nakonec roly dostane někdo úplně jiný a odlišnost tváří je vysvětlena obligátní plastikou. Jak prosté Watsone. (22.06.2008)