Sandokan

Ještě donedávna jsem si celou dobu myslel, že Sandokana hrál Jirka Lábus. No, není tomu tak a tygr z Mompračenu je někdo jiný, přesto ale musím říct, že stále šaramantní, stále šlechetný a stále nebezpečný. Je to samozřejmě jeden velký seriálový mindfuck (česky mozkojeb), na který se nedá vlastně dívat. Snad jedině chudé dítě normalizace vezme Sandokanem za vděk. A protože to je můj případ a pamatuju si, že jsem kvůli tomu skoro nespal, pět hvězd je docela adekvátní ohodnocení. (22.06.2012)

Sandokan je klasický hrdina z dobrodružných románů žánru swashbuckler podle Emilia Salgariho. Tento otec italské popkultury zpracoval prakticky vše, co si lze představit pod pojmem dobrodružství. Od antiky, přes piráty až po jeho koloniální současnost. Série jedenácti románů se Sandokanem v hlavní roli vycházela v letech 1895-1913, poslední tři díly dokonce po autorově smrti. Ve filmových a televizních adaptacích se objevoval od 40. let, není proto divu, že jeho jméno je pořád živé. Přesto vzpomínky na tehdejší recepci seriálu v ČSR působí značně anachronicky. Snad z nepochopení, že seriál vznikl jako pocta starým příběhům, nikoli jako něco třeskutě moderního. A samozřejmě seriály ze 70. let nelze poměřovat s čímkoli, co vzniklo později. Jistě, tempo je zatraceně pomalé, dobový český dabing je hodně svébytný (dabingoví herci neslouží originálu, ale přehrávají role ve vlastním pojetí). Ale celek každopádně ctí předlohu a nabízí romantizující vzpomínku na časy britského kolonialismu. Kabir Bedi se dokonce díky Sandokanovi ocitl na rozcestí mezi Hollywoodem a Bollywoodem, ale čas ukázal, že bylo lépe hrát hlavní role v Indii, než štěky (nebo stereotypní záporáky) v Americe. (20.11.2022)

(spoiler) Jsa příliš mlád na to, abych byl zasažen původní manií, mohu hodnotit pouze současné vyznění série. Jistěže se jedná o dosti brakovou záležitost s pochybným scénářem, ale asi není možné nepodlehnout exotickým scenériím a výborně namíchané směsi dobrodružství a romantiky. Jen ten hlavní hrdina se mi trochu nezdá: Za celou dobu nevyhrál jedinou bitvu, dvakrát se vzdal a pro zavzdychání dívky opustí své druhy uprostřed bitevní vřavy. (31.10.2016)

Kdysi kult mého mládí, dnes shnilá legenda. Sandokan je totiž pouhopouhý mýtus o ušlechtilém divochovi, vznešeném psanci a hrdinovi bez bázně a hany v kombinaci s tou nejnaivnější červenou knihovničkou, která už 13letým dívenkám připadá hloupoučká. Postavy jsou ploché, neprodělávají žádný vývoj (ne, že se někdo do někoho zamiluje není vývoj): zkažení jsou pořád zkažení, dobří nikdy neklopýtnou. Dialogy i monology jsou tupé a schematické. Ze všeho toho obdivu Marianny k malajské kultuře a Sandokanových zamilovaných keců by člověk až zvracel. Vůbec se nedivím, že román o podlém zotročování malajců pochází ze země, která z logických důvodů v budování koloniálního panství zaspala. Proč jen jsme to jako malí milovali? (29.09.2008)

Oproti většině místních komentářů nemíním nostalgicky vzpomínat, kdy jsem seriál viděl poprvé či jaké emoce ve mne vzpomínky na mládí vyvolávají. Rok vzniku je samozřejmě znát na vizuálním provedení, ekonomická síla produkce na výpravě, ale to vše může být v době velkolepě vypadajících slátanin také příslibem. Ano, akční scény vyvolávají úsměv, nicméně příběh má logiku, postavy nejsou černobílé a řeší mnoho rozporů (už jen Sandokanův "únos" Mariany je spojen se zabíjením vojáků její tělesné stráže, kteří jí jen o pár sekund dříve vyjadřovali oddanost). Otevřený a temný konec je na výtečnou a pokusy dodat do seriálu etnografické zajímavosti jsou překvapivé. Samozřejmě, svatba ústřední dvojice se pak neúnosně protáhne, nicméně pokus o cestopisný dokument byl vlastně zajímavým nápadem. Rovněž reálie (dost možná dané chudou výpravou) jsou skutečně reálné a piráti tak operují dobově uvěřitelnou a vůči Británii směšnou silou. Sandokan je výborným příběhem s orientálním způsobem vyprávění. A k tomuto typu vyprávění tak nějak patří i zabíjení tygrů ve skoku či uspávací prášky v prstenech. Sandokanovi ubližuje zásadně jen jedna věc. Sandokan samotný, Kabir Bedi se tak moc položil do své životní role "tygra", že vzbuzuje úsměv a navozuje pocit trapnosti. Po place se pohybuje spíše jako opice a dává tak herecky vyniknout dalším hlavním postavám, z nichž nejen vynikající Adolfo Celi a vtipný Philippe Leroy, ale za mne překvapivě také Carole André v roli Mariany podávají přesvědčivé výkony. Heterosexuální "červená knihovna" je v současnosti vzácností. A pokud vás pohoršuje... ruku na srdce, minimálně bílý rádža ze Saravaku si jako výtečný záporák zaslouží vaše sympatie. (16.10.2023)