Sandokan

Seriál, který dychtivě sledovala děcka stejně jako dospělí - v první polovině osmdesátých let to byla exotická bomba, která skýkala akčnost stejně jako hlubší děj. Spravedlivý boj šlechtice proti nadnárodní společnosti, velká láska a velkorysá výprava zaručila velkolepý úspěch a buďto založila podklad pro budoucí kariéru zúčastněných herců, nebo poskytla vrchol jejich kariéry. Bílé tričko s malým červeným odznakem Sandokana na hrudi bylo mým nejoblíbenějším - je to pryč, ale emoce s tímto snímkem zůstávají. Blíže viz jednotlivé díly. (27.01.2024)

Sandokana jsem nikdy nesledoval, tričko s ním neměl, takže nejsem nikterak zatížen. Samotný seriál jsem teď shlédl na levných dvd a není to tak úplně hrozné. Jen je škoda soubojů, ty jsou trapně odfláklé. Na druhou stranu exteriéry, nebo některé záběry lodí jsou pěkné. Nad ostatní se také vyjímá podařený dabing, v čele s Viktorem Preissem. (05.06.2009)

Hudba, znělka, lokality, zápletka, velká lákadla pro kluky, a i když jsem Sandokana v 80 ´s minul, dneska si ho v původním dabingu mého ročníku narození užívám dosyta. Je to sice v hodně kolísavém tempu (začátek fajn, pak se půl dílu díváme na břišní tance domorodců, a do posledního dílu narvali tak 50 % příběhu celku), ale Kabir a Philippe Leroy všechno utáhnou. Právě postavu Yaneze jsem si postupně hodně oblíbil, od první scény, kde jako machýrek seděl v kádi z vodou a byl protivnej, se z něj stal postupně velkej frajer s cigárem. Pro postavu perly Marianny mohli vybrat přeci jen někoho víc sexy. Ve své době tohle musela být pecka, magionovka a vegovka jak hrom (žádná krev v soubojích vidět není). (01.12.2018)

Oproti většině místních komentářů nemíním nostalgicky vzpomínat, kdy jsem seriál viděl poprvé či jaké emoce ve mne vzpomínky na mládí vyvolávají. Rok vzniku je samozřejmě znát na vizuálním provedení, ekonomická síla produkce na výpravě, ale to vše může být v době velkolepě vypadajících slátanin také příslibem. Ano, akční scény vyvolávají úsměv, nicméně příběh má logiku, postavy nejsou černobílé a řeší mnoho rozporů (už jen Sandokanův "únos" Mariany je spojen se zabíjením vojáků její tělesné stráže, kteří jí jen o pár sekund dříve vyjadřovali oddanost). Otevřený a temný konec je na výtečnou a pokusy dodat do seriálu etnografické zajímavosti jsou překvapivé. Samozřejmě, svatba ústřední dvojice se pak neúnosně protáhne, nicméně pokus o cestopisný dokument byl vlastně zajímavým nápadem. Rovněž reálie (dost možná dané chudou výpravou) jsou skutečně reálné a piráti tak operují dobově uvěřitelnou a vůči Británii směšnou silou. Sandokan je výborným příběhem s orientálním způsobem vyprávění. A k tomuto typu vyprávění tak nějak patří i zabíjení tygrů ve skoku či uspávací prášky v prstenech. Sandokanovi ubližuje zásadně jen jedna věc. Sandokan samotný, Kabir Bedi se tak moc položil do své životní role "tygra", že vzbuzuje úsměv a navozuje pocit trapnosti. Po place se pohybuje spíše jako opice a dává tak herecky vyniknout dalším hlavním postavám, z nichž nejen vynikající Adolfo Celi a vtipný Philippe Leroy, ale za mne překvapivě také Carole André v roli Mariany podávají přesvědčivé výkony. Heterosexuální "červená knihovna" je v současnosti vzácností. A pokud vás pohoršuje... ruku na srdce, minimálně bílý rádža ze Saravaku si jako výtečný záporák zaslouží vaše sympatie. (16.10.2023)

Pirát Sandokan (Kabir Bedi), poslední člen bývalé vládnoucí dynastie, bojuje proti kolonizátorům a utlačovatelům své země, aby získal pro svůj lid ztracenou svobodu… Italský seriál Sandokan režiséra Sergia Sollimy byl před pár desítkami let u nás velkým hitem a i když dnes už to taková bomba není, tak pořád Sandokanův příběh z pera Emilia Salgariho dokáže okouzlit, protože má vše co má správný dobrodružný seriál mít. Samozřejmě začít nemůžu u nikoho jiného než Sandokana, který je sice pirát, ale jinak je to (snad až na pár vyjímek) veskrze kladný hrdina, kterého navíc ztvárnil charismatický Kabir Bedi. Jeho hlavním protivníkem je pak Sir James Brooke, bílý rádža ze Sarawaku, kterého si s chutí zahrál Adolf Celi (který záporáky prostě umí), navíc Sir James není jen černobílý padouch, ale komplexní osobnost a k Sandokanovi chová velký respekt. Takže hrdinu a padoucha bychom měli, co takhle nějaká osudová žena? Jistě, není problém, tou je Angličanka Marianna v podání krásné Carole André a Sandokan se do ní pochopitelně ihned zamiluje. Tak co nám ještě chybí? Že by to nějaké to odlehčení? Tak to se musíte poptat u milovníka tabáku a dobrodruha pana Yaneze De Gomera (Phillipe Leroy), který má vždy po ruce nějaké to životní moudro (a také pistoli). To bychom tedy měli postavy a co prostředí? Samé moře, ostrovy, džungle, jasně z dnešního pohledu nic světoborného, ale svou funkci exotických dálav to stále plní. Ještě jedno Sandokana proslavilo (a je známé dodnes) a to je hudba, o kterou se nepostarali nikdo jiní než bratři De Angelis, jejichž chytlavá ústřední píseň je takřka kultovní záležitost. Ještě jsem toho moc nenapsal o příběhu, no ten není špatný, ale (především z dnešního pohledu) zároveň není nijak ohromující, některé díly jsou pochopitelně lepší, a ve finále se dočkáme několika překvapivých zvratů, ale jinak je to místy i docela nuda, naštěstí sem tam to ožije nějakou tou bitkou ať už na moři nebo na souši. Sandokan je tak seriálem, který není úplně dokonalý a krapet nám zestárl, ale pořád se jedná o zajímavý a poutavý výlet do Malajsie, 19. století. (31.10.2016)