Sanitka

Schematismem vonící, prorežimní, odporný, bolševický výplod, plný propagandy, ostuda Jiřího Hubače. Pročítat zdejší názory a často bezprizorní a stylisticky impotentní komentáře je nanejvýš zarážející a skutečně mě překvapuje tak vyhrocená nenávist, hraničící až s maniakálním honem na čarodějnice. Scénárista a dramatik Jiří Hubač se rozhodně nemá za co stydět, ba naopak. Podařilo se mu vytvořit dějově i obsahově zajímavý příběh ze současného života, jehož hrdiny jsou obyčejní lidé z prostředí záchranné stanice, které už samo o sobě poskytuje dostatek inspirace. Téměř dumasovsky jsou vypointované nejen postavy, ale i zásadní okamžiky seriálu: odchod hlavního hrdiny z prestižní kliniky k záchranné službě, srážka městských autobusů, letecké neštěstí v Suchdole, reakce starého Jandery na smrt milované družky a samozřejmě skon doktora Skalky. Linie kolem politicky nevyhovujícího doktora Mádra má zcela nepochybně svůj propagandistický účel, ale pozornému divákovi nemůže uniknout, s jakou nadsázkou a ironií je celá problematika prezentována. Hovořit v souvislosti se SANITKOU o komunistické propagandě a schematismu je naprosto zcestné a prozrazuje se tím pouze absolutní neznalost většiny zdejších respondentů, kteří se zde s oblibou pasují do rolí samozvaných soudců. Herecké obsazení nabízí sestavu špičkových představitelů tuzemské divadelní, filmové a televizní Thálie (Adamovská, Kostka, Řehoř, Brousek, Nárožný, Zedníček, Dlouhý, Andrlová, Němec, Heřmánek, Pešek a řada dalších). Vedle Hanzlíka a Bartošky bych osobně vyzvedl skvělé uchopení postavy ředitele záchranné služby Josefem Vinklářem; doslova herecký koncert zde odehrává mistrovský Josef Karlík, jemuž patří čtvrtá epizoda s nezapomenutelným znovusmířením se synem. Je-li dnes na režiséra Adamce pohlíženo skrz prsty, je to do jisté míry zaviněno neseriózním přístupem médií k jeho osobě, protože k nováckým estrádám jej dovedla nesmyslná polistopadová štvanice. SANITKA představuje jeden z nejzdařilejších a dramaticky bezchybných seriálů osmdesátých let a jsou-li v něm spatřovány nedostatky, pak se jen stěží lze ubránit (ne)chtěnému srovnávání se současnou fabrikovou produkcí, chrlící takřka bez pardonu zmetky typu Ordinace v růžové zahradě, bezmocně se topící v kaluži podprůměru a kde nezavadíte ani o kvalitně napsaný děj, ani o zajímavé postavy a ani o dobré herce. Tím vším naštěstí disponuje právě Hubačův a Adamcův seriál. (12.06.2010)

"PROMIŇTE, JÁ VAM CHTĚL JEN ZACHRÁNIT ŽIVOT." SANITKU jsem měl vždycky radši než NEMOCNICI, byla akčnější, měla hezčí baby (Hudečková, Adamovská, Andrlová), lepší hudbu a sešli se tu mí oblíbenci jako Hanzlík, Kostka nebo Vinklář jako charizmatický, chápavý šéf s úžasnými melancholickými proslovy k zaměstnancům. Naivita a patos mi nevadí, právě naopak a nad politiku jsem povznesen, ale faktem je, že je to hrozná limonáda, že Hanzlíkova správňácká postava nepůsobí nejsympatičtěji a že bych se rozhodně obešel bez linie jeho otravného bratra. Ovšem ten euforický pocit pokaždé, když vyrazí sanitka do ulic a ten poslední traumatizující díl s leteckou katastrofou... (17.01.2010)

Výpravný seriál o historii české záchranářské služby v období socialismu považuji za velice zdařilý. Osudy rodiny Janderů, jejich nejbližších, Vojtěchových kolegů a kolegyň a mnohých dalších postav jsou rozloženy do rozumných 11 dílů. Osobně pro mne nejsilnější a nejpůsobivěhší scénou je loučení s doktorem Richardem Skalkou. Nejzajímavější a nejakčnější je jistě díl jedenáctý, inspirovaný skutečnými událostmi. Vlastně skutečnými událostmi inspirovaný je celý seriál. Opět v porovnání se současnou seriálovou tvorbou lze hovořit o "nebi a dudech". Dokonce snad se uvažuje o pokračování. Vždy se něčeho takového obávám. Obdobně, jako u seriálu Nemocnice na kraji města to může skončit akorát špatně až velice špatně. (09.03.2008)

Když mě bylo asi 5-6 let, už tehdy jsem měl trojici nejoblíbenějších filmových počinů. První byl Švejk, druhý Hostinec u Kamenného stolu a třetí Sanitka. Nejlepší na tom je, že tahle trojka je stále mezi mými topovými klasikami. To znamená, že Sanitka je kultovní dílo, protkané uvěřitelnými a lidskými příběhy z mistrovského pera Jiřího Hubače. S obludným pokračováním druhé série Filipa Renče nemá smysl se nikterak srovnávat. (08.04.2023)

Nemůžu dát jinak než za 4*. Protože to je kousek historie, protože vybraní herci hrají (což se dnes někdy ani nedá říct) a protože mi Sanitku připomíná každý rok moje maminka... Ta dáma se totiž nejprve podívala na další "televizní várku" Sanitky a pak teprve se nechala odvézt (autem, podotýkám) do porodnice, aby moji maličkost přivedla na svět. (14.05.2013)