Emily in Paris

I kdyz nejsem cilovka, myslim ze je to docela zabavny serial, kdy americanka se seznamuje s francouzskou a evropskou kulturou, a poznava ze ne vse jde tak jak si doted myslela ze funguje svet. O to pozdeji vtipnejsi, kdyz americka kultura dorazi za ni, a jako divaci muzeme sledovat jeji reakce na to jak se s tim vyporada. Co me asi nejvice na tom serialu stve je naprosta absence vernosti ve vztazich jako tak nejak vsech, z toho serialu to vypada tak, ze kazdej by ve Francii chtel zit v otevrenem vztahu, ale boji si to priznat. (09.01.2023)

Darren zná svý pappenheimský. Nejenže s Emily začíná na místě, kde s Carrie končil, on vlastně jen sebral svůj rukopis a vypral ho v aviváži z mileniálů. Tam, kde ale Sex před lety uměl být místy i zemitej a naturální, je Emily čistokrevná pohádka. Svým zasazením, hromadou klišé, naivní hrdinkou i pitoreskníma postavičkama kolem ní, který se chovaj všelijak, jen ne normálně. Chvíli jsem si musel zvykat. Nakonec mi ale zdejší nenáročnej motiv přišel vcelku enchanté. (12.10.2020)

Lidi, kteří čekají přelomový seriál, budou remcat, ale lidi, kteří se chtějí jen bavit a odreagovat, budou nadšení. Hezká, zábavná, citlivá a romantická série se sympatickou a krásnou Lily Collins, která výborně vystihuje náturu francouzů a popisuje příběh americké stážistky, která i přes všechny zábrany jde za svým snem. Navíc díky 25minutovým dílům seriál utíká tak rychle, až mi je nakonec líto, že ješte není druhá série. (31.10.2020)

Je fakt, že roky tady nic podobného (klišovitého, ale vydařeného) nebylo, čili chválím a nesejde na tom, že se bavíme o lehkém žánru. Příjemně se na to kouká a pro teplý máslový croissant by jeden vraždil. Záležitost se bude zamlouvat především ženám, které jsou rády hezky upravené, romantické a mají smysl pro humor, protože ironií a narážek na cokoli iracionálního, však aktuálně moderního či tradičně nacionalisticky francouzského je v seriálku požehnaně. A to je v pořádku, poněvadž ačkoli nezobecňuji, mé dvě, vcelku drahé, přítelkyně se odhodlaly státi se oficiálně Francouzskami a vlastně se jimi už i za ty roky legitimně staly, jakože mají papír, ovšem že by je francouzská společnost tak vnímala? Ani náhodou. Jedna kvůli svému snu pověsila na hřebík slibně rozjetou kariéru v oboru transplantačním a od léta léta Páně devatenáct set devadesát devět povýšila až na asistentku asistentky veterináře (o práci ve zdravotnictví nesměla ani snít), čili vytírá a sem tam něco podá asistentce, státnice a jiné jazykové ofikozkoušky má, ale málo platné, děvucha z Prajské asi do Catherine Deneuve nedorostla, čili krom single života, (neboť ohromit dokázala jen podobné přistěhovalce, ale ona nerada, ona by toho Belmonda...) a podřadné práce má ve svém pronajatém, periferně pařížském 22m2 kutlochu (alias bytě) nataháno pět smradlavých koček, které nafasovala v práci, plus jednu závojnatku, kterou obměňuje. Vozí se metrem a chodí na procházky kolem řeky. Nic proti ničemu, ale toto je prý také verze naprosto perfektního pařížského lajfu. Nevím. Druhá se rozloučila s vysokou pozicí v síti světově proslulých hotelů, aby se odevzdala charismatickému žabožroutu a nadšeně mu rodila děti, o které se stará od začátku milénia dosud. Slíbenou metropoli si užila za ty roky 4x3 dny, bydlí v městečku u studeného moře, kde je jeden hrad, odkud jednou za čas startují plachetnice na závod kolem světa, dvakrát tudy projela etapa TdF, jinak tam zdechl pes. Na každoroční návštěvu rodné země nemá prostředky, čili tak jednou za 5 let a to se pak slaví. Pracovat by chtěla v normálním, jakémkoli zaměstnání, myšleno ne jako pomocná síla, ale nikdo ji zaměstnat, pod všelijakými veskrze trapnými záminkami, nechce. Takže se celé roky utěšuje, že to snad jednou prolomí a u toho je pochopitelně na koni, jak úžasně se nám z té Poruby, vdala. Údajně je to celé děsně šik. O kamarádkách, které to roztočily v Anglii, Itálii, státech, ve Švédsku nebo na Krétě se vlastně už nikdy nebavíme. Myslím ty ženy, které krom úspěšného soukromí našly i docela zajímavé uplatnění na poli společenském a profesním. Samozřejmě, že to nebude všude stejné a že jsou i případy kladné, však po tom, co poslouchám desítky let, jsem se u seriálu Lily Collins od srdce zasmála. Něco na tom bude. Seriál je sice naivní, ale oku libější než Sex ve městě, kde se čtveřici nepohledných, nepříliš sympatických, postarších žen nepodařilo snad ani jednou nastajlovat vkusněji, než tuhle půvabnou dceru velkého Phila. (17.10.2020)

Emily in Paris S01 je tak strašně daleko od toho, v čem teď žijeme, ale chytlo mě to hned od první minuty a nepustilo po celou dobu. Tohle není dobrý seriál, ale jako únik od reality to funguje na jedničku. Emily in Paris S02 (ne)funguje obdobně jako první sezóna. Prakticky je to úplně stejná písnička. Netflix se poslední dobou profiluje jako generátor stále dokola se opakujících návratů do stejný vod, které příběhy ale nikam neposouvají. Tady ta bageta se začíná pořádně natahovat. Emily in Paris S03: Žádná volba je taky volba. Darren Star se tentkrát vyšvihl a třetí sezóna je nejlepší, co zatím s Emily In Paris nabídl. Je to pořád bejkárna. Seriál z jiného času, prostoru a reality, ale je to zábava sledovat. Už chápu, proč se doktoři neradi koukají na projekty z lékařského prostředí, kdo má ty nesmysly vydržet sledovat. Trochu jsem rostl ze všech těch nesmyslných marketingových pitchů a náhodných nápadů, které přijdou zrovna v tu správnou chvíli. Ale jinak? Paráda. Mindy tentokrát největší tahoun. (18.10.2020)