Corpus Christi

Moc polských filmů jsem pravda neviděl, o to víc je pro mě Corpus Christi zjevením. Neskutečně dobře natočený syrový film o lidech v jedné zapadlé vesnici kdesi v Polsku, jednom fejkovým knězi (výtečný Bartosz Bielenia!) a scénáři, který sice není úplně originální, ale zpracováný je výborně. Kamera funguje na jedničku, a přestože chápu, že to nesedne každému, můžu to jen doporučit. 5* (06.10.2020)

Jasně svatokrádežný film, a to rafinovaně a promyšleně.! Profesionálně natočené svinstvo, o tom, jak se trestanec vydává za kněze. Hvězdička za filmové řemeslo, jinak odpad. Dobrý komentář např. Una111... -Není divu, že přemyšlský biskup Adam Szal nesouhlasil s natáčením tohoto filmu v kostele. Scénář označil za protikřesťanský, protiklerikální a zaujatý, protože jednoznačně znehodnocuje kněžství a úřady s ním spojené. (09.07.2022)

Klasické westernové schéma o cizinci v zapomenutém městečku, tentokrát ale se skutečně plnotučným scénářem, který sází před hrdinu jednu výzvu za druhou a nám je jasné, že to každou chvíli rupne, takže si společně s ním užíváme raději každý moment jeho divadýlka, který nám byl dopřán. Ta nepravděpodobná zápletka by se jinak mohla docela dobře zhroutit i nehledě na vynikající kameru a režii (brutální Noerovský konec dokazuje, jak eklektický režisér Komasa je), kdyby to ale nemělo tak bezvýhradné a zajímavé herce. Zejména protagonista, prazvláštní mutant mezi Pattinsonem, Kristen Stewart a Cillianem Murphym, je jedna z nejzajímavějších tváří, co jsem za dlouhou dobu viděl a ponechává v sobě až do konce spoustu nevyřčeného a tajemného, jakkoli sledujeme celý film jeho optikou. Bude to skvělý bondovský padouch. (23.12.2020)

Je to něco mezi Zoufalství a naděje a Spielbergovým Chyť mě, když to dokážeš. Je to typicky polské včetně vodky a zároveň univerzální příběh. Je to myšlenkově provokující drama. O tom co to vykoupení vlastně je. Film má také co říct o náboženství a odpuštění. Je to film o vyprázdnění víry . Víry jako substituce alkoholu. Hlavní hrdina tím, že se na chvíli stane falešným farářem, problematizuje hranici mezi falešností a opravdovostí víry. Nápodoba Krista a jeho cesty musí být úplná, nejen symbolická, tak jako není jen symbolická takzvaná transsubstanciace oplatky, chleba a vína v tělo a krev Páně. Jak něčím pevným vyplnit prázdnotu existenciální nudy, když se člověk bojí nasadit sama sebe naplno, včetně tělesné schrány? Jak najít věčnost, když se bojíme objevování času ve světě nudy? To, že víra bolí jako kdysi tělo Krista, předvádí režisér Komasa bez patosu. Je v tom takřka bezohledný, přesto jeho film sugestivně vtahuje, až mámí. (21.11.2020)

Skvělý film! Drsný, upřímný, nesmlouvaný... Určitým způsobem připomíná Michálkovo Zapomenuté světlo. Naopak podobnost s Farářovým koncem je pouze zcela vnějšková. Jádrem filmu přece ani trochu není kritika společnosti ale spíše zápas se sebou samým. S otázkami po vlastní odpovědnosti, vině a hříchu, odpuštění, milování bližního... Vlastně nevím, jestli tohle může pochopit nevěřící člověk... Jde o vědomí že jsme všichni zhřešili a navzdory tomu tvoříme tělo Kristovo. Navzdory tomu jsme Bohem milováni. Vůbec nás to ale nechrání před zlými věcmi. „Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku.“ (Římanům 8,36) Samozřejmě je to i film o naději, která překoná smrt. "Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval." (Římanům 8,37)... Celkový dojem: 90% (18.12.2021)