Pořadník

Musím říct, že tady toho soudružství bylo až moc. Celý film se točí kolem partičky podivínů, kteří po celou dobu tlachají o naprostých zbytečnostech. Jediný konec mi padl do oka, ten byl opravdu dobře promyšlený a jsem za něj ráda, jinak by tento skromný kubánský snímek byl jedna velká klišovitá katastrofa. (02.06.2018)

po delší době jsem se setkal opět s kubánskou kinematografií a opět spokojenost a opět tam hraje Vláďa ;-) Latinskoamerická bezstarostná povaha mi dokáže zlepšit náladu a ještě navíc když se z toho umíchá koktejl s výbornými ingrediencemi: dobrý příběh, spousta různorodých postaviček, poctivá dávka absurdity a špetka komunistické utopie místo třešničky. Jen se zkuste vcítit do situace, kdy je Vám na Florenci vlastně jedno jestli pojede autobus dnes, zítra a nebo vůbec ... [ PŘÍBĚH: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (11.06.2013)

Mé první setkání s Kubánským filmem. Hned napoprvé a hned taková bomba. O Kubánské kinematografii jsem neměl nijak valné mínění, jalikož zde vládne tuhá cenzura a diktatura, ale toto mě příjemně překvapilo, a to i tím že něco takového vůbec mohlo vzniknout. Jedná se spíše o vtipnou satiru na současný režim Fidela aneb jak by to bylo krásné kdyby to všechno fungovalo jak by mělo. Naštěstí tento film funguje aspoň u mě. Originální nápad propleten několika skvělými vtípky a ani tím že se jedná o komedii neztráci tu onu jakousi apelační notu. Rozhodně to není můj poslední kubánský film. (01.08.2006)

Soudruzi a soudružky, tak tohle je zase jeden z těch prima filmů, které moc ráda doporučím každému, kdo má občas chuť dát si gaučink a pauzu od těch náročnějších kousků. A i když se tady jedná o Kubu, mohlo by se to klidně aplikovat i na jiné země (ale zase by jste přišli o to krásné soudružství:D) s názvem "bylo, nebylo, kdesi, kdysi......", příjemná snová a hlavně úsměvná, mírně satirická záležitost, kde si vychutnáte každého z těch čekajících lidiček a za chvíli nebudete mít absolutně chuť odjet, tak jak se to stalo i mně. Každému tam možná něčím přiroste k srdci nějaká osobnost, buď svým charakterem a nebo vizuálně, to je celkem jedno. Mně například padnul do oka Roland hned od začátku a byla jsem celou dobu zvědavá jak dlouho to dá. Co? To už je na vás, jen se mrkněte a budete hned vědět :-) Rakev, červenobílé lavičky, tolik připomínající ty naše socialistické, blízkost moře a ještě spoustu jiných momentů učinilo mé sobotní odpoledne moc fajnovým. (17.05.2014)

Soudruzi, jedná se o jednoduchý, lehce úsměvný a mohutně odgestikulovaný příběh, kde pro nás nepochopitelná zápletka čekání na místo v autobuse, který jede kolem třeba jednou za několik dní, nabírá zvláštních a do jisté míry velmi zdařilých rozměrů. Lista de espera je vedený jako alegorická komedie, ovšem mnohem víc než absurdní situace sedí vystižení mentality různých typů lidí, soudruhů z rudého ráje, Kuby. Za vším stojí právě jeden porouchaný autobus, který evokuje ve skupince na první pohled zcela odlišných postaviček nejrůznější pouta a vzájemné sympatie. Jižanský temperament, který místy připomíná lecjakou telenovelu mi zprvu vůbec nesedl. Ovšem s postupujícím časem a s neustálým zamotávání se děje jsem mu nakonec na chuť částečně přišel. I ty místy až neuvěřitelně rychle vypouštěné dialogy či monology už mi ani tak nevadily. Navíc tam, kde si dali autoři nejvíce práci, na zvýraznění charakteru postav, tam lze jen těžko hledat chyby. Kontrast povah je opravdu bohatý a pár scén, kupříkladu ta s nastupujícím hladem a improvizačním řešením dvou mladých soudruhů, vykouzlí alespoň ledabylý úsměv. Záleží na náladě, jestli vám to přijde nudné, záleží na míře tolerance k místy trochu propagandistickým momentům na adresu režimu, které možná spíš než by byly zdůrazňovány, mírně se je snaží parodovat. Já se úplně nenudil a místy jsem se i zasmál, tak, abych si notně překvapivý konec celkem užil. Abych se vyhnul soudruhu spoilerovi, pouze zkonstatuji, že si Juan Carlos Tabío vysloužil nefidelovské 3&1/2 hvězdičky. [7/10] (02.05.2005)