Prvý zradca

Bellocchio je v osmdesáti podobný ďábel jako sedmasedmdesátiletý Scorsese. První zrádce sice trvá dvě a půl hodiny a je z velké části založen na dialozích, ale jde o tak našlapaný, různorodý a svižně odvyprávěný životopis jednoho „pentita“, že pocitově působí jako lehká devadesátiminutovka. Žádný rozhovor nepůsobí strnule díky tomu, jak živě jsou napsané dialogy a jak Bellocchio zapojuje do hry mizanscénu (zvuky a dění v zadním plánu, různé odrazy, důvtipné vizuální nápady při volbě a snímání lokací). Obejde se přitom bez stylistických ornamentů, v nichž si libuje Sorrentino, jehož Božského film lehce připomíná. Režie je uměřená, vyprávění jde bez zdržujících oklik přímo k věci. První a nejdynamičtější půlhodinu, jejíž konsekvence řeší následné dvě hodiny, tvoří v podstatě jen dlouhý výčet obětí Cosa Nostry. Divák neznalý italské historie (příp. dějin italské mafie) nemá, čeho by se chytil. První zrádce ale není nádherně nekompromisní jen informační přehuštěností (aniž by byl nepřehledný, matoucí nebo těžkopádný), ale také nakládáním s postavami a dost přímočarým zobrazováním násilí a korupce na všech úrovních italské společnosti (což film v pozdější fázi proměňuje z drsného thrilleru v hodně jízlivou satiru). Skoro nikdo není bez viny a nedojde klidu, boj se zločinem je zničující pro jednotlivce i systém a dílčí vítězství nepřinášejí velkou úlevu. Jeden z nejlepších mafiánských filmů posledních let. 90% (21.11.2019)

Zrádce má nezměrný potenciál, který však zabili scénáristé. O Cosa Nostře není ve filmu řečeno prakticky nic, stejně jako o roli našeho milého práskače v celém tom prohnilém syndikátu. Ergo po většinu metráže filmu je divák nucen se dívat na práskače sedícího na kanapi či v soudní síni. Kdyby scénář přepsal například scénárista Clayton Trussell (Narcos: Mexiko), byla by to podívaná vskutku parádní. 62 % Celosvětový příjem k 4. 3. 2020: $8,616,219 (16.03.2020)

Jo, jo, při vyhánění zmrda hajzlem u včel svědí prostředky. Čili když zkurvený vypatlaný bezskrupulózní krimoš, několikanásobný vrah a únosce napráší kozí nozdru, protože ta se ho snaží típnout pro přílišnou hrabivost, nejenže beztrestně vyvázne a justiční systém mu zařídí dolče vitu někde na Floridě, ale navíc jej pak ve filmu vykreslí jako takového kůl zádumčivého a miloučkého medvídka, který vlastně skoro nic neprovedl, jen porušil omrdtu a hrdinně a správňácky napráskal své spolupachatele. Tenhle Pinocchio už je dost senil, sem tam si při psaní scénáře i režii zjevně nepamatoval, o čem byla předchozí scéna, první čtvrtinu točil na mobil, než si jen kvůli uzlu na cévce vzpomněl, že by asi měl používat kameru, a dialogy u procesu připomínaly amatérský divadelní kroužek v Ústavu pro léčbu mentálních retardací, přičemž leklý soudce vypadal, že by nebyl schopen odsoudit ani volné pobíhání vzteklých psů po Palermu. Prostě film, který díky atraktivitě tématu místy i odsejpá, ovšem natočený zmateným starcem, jenž ráno tak tak trefí na hajzl už jen výhradně proto, že má nutkavou potřebu vyjádřit se k mafii, a který zanechá v divákovi takový divný pocit, jako by ho někdo skoro tři hodiny ponižoval, ztrapňoval a urážel jeho ješitnost a vkus. Něco, jako když vám vaše o 20 let mladší milenka jednoho dne náhle oznámí, že vás opouští, protože byste klidně mohl být její fotr. Teda kdybyste měl větší péro. (09.02.2020)

Tohle je vážně hodně zvláštně natočeno. Sice chápu, že vysvětlit celou Cosa Nostru je náročné a obzvlášť ve scénách u soudu, kde se vyjadřuje každý jednotlivě. Nicméně i tak je to delší než by bylo třeba. Je tam dle mého názoru také spousta zbytečných scén. Mě osobně zaujaly nejvíce ty scény ze soudní síně, ale celkově to je lepší průměr. (09.02.2020)