Réžia:
Irena PavláskováScenár:
Irena PavláskováKamera:
F. A. BrabecHrajú:
Ivana Chýlková, Karel Roden, Jitka Asterová, Libor Žídek, Miroslav Etzler, Eva Holubová, Vilma Cibulková, Daniela Reischlová, Petr Haničinec, Helga Čočková (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Ambiciózny debut mladej režisérky možno chápať ako modelové vykreslenie zákonom nepostihnuteľného zla s možnými ďalekosiahlymi následkami. Nenápadnú, hanblivú študentku medicíny opustí milenec a ona v zúfalstve rafinovane preberie priateľa svojej najlepšej kamarátke. Po piatich rokoch je z nej atraktívna žena. Rezignuje na profesionálne ambície, aby získala nezávislosť a mohla zasahovať do života iným, a tak sa baviť i vychutnávať svoju moc. Manipuluje s ľuďmi, zneužíva ich slušnosť, slabosť či zbabelosť. Napriek istej vykonštruovanosti sa stal film prísľubom nových talentov (debutuje ním aj kameraman F.A. Brabec). Výrazne sa uplatňuje naliehavo vibrujúca naddimenzovaná hudba Chlumeckého a Veselého. Chýlková vierohodne vystihla prenikavé zmeny v správaní hlavnej postavy. Myšlienkovo nie celkom koncízny, ale s mrazivou zúrivosťou nakrútený temperamentný film. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (226)
Bál som sa nesmiernej kŕčovitosti a úvod ma nepresvedčil o opaku. Nakoniec sa však z Času sluhú vykľula uveriteľná psychologická dráma s uveriteľnými scénami zo života. Občas trochu prehnanými, ale to patrí k veci. Príbeh jednej naoko sebavedomej ženy, ktorá je jednoducho iba nešťastná sama so sebou. Chýlkovej premena zo študentskej puťky v dominu je fascinujúca. Páčil sa mi kvázi uťatý záver, dáva priestor na premýšľanie "čo bude ďalej?" a nie je to nič optimistické. Možno Chýlkovej životná úloha. Z Kalouskovej Čas sluhú sme boli kedysi všetci v prdeli. ()
V devadesatkach se tvurci prestali bat udelat neco jinak a diky tomu vzniklo nemalo neopakovatelnych kinematografickych pribehu. Pavlaskova byla kazdopadne hned na svem zacatku proste skvela. A kdyz si vzala k ruce dvojku Roden - Chylkova, muselo to skoncit perfektne. Dneska uz se takhle netoci, ale tenkrat to byla pecka. ()
Velmi hluboká studie společnosti končícího socialismu - vlastně však společnosti vůbec. Hlavní hrdinka je dokonalá manipulátorka a jde si za svým cílem stůj, co stůj. Výborné herecké výkony (snad až na Jitku Asterovou, nevím, proč tam to prkno je...) a působivá hudba. K dokonalosti mi tam však malinký krůček chyběl. ()
Na začátku jsem si myslel, že to snad vypnu. Zhruba tak prvních 30 minut totiž vypadalo jako úplná blbost, kde Chýlková vypadá jak koště a pořád jenom kňourá. Opravdu jsem nechápal, za co ji tady lidi v komentářích tak vychvalujou. Ale pak najednou přijde střih, děj se posune o několik let dopředu a postava, kterou hraje Chýlková, se z tý ukňouraný blbky promění na bezcharakterní svini, která dokáže se všema kolem sebe dokonale manipulovat a využívat je pro svůj prospěch. Osobně bych se s takovou manipulátorkou a lhářkou asi setkat nechtěl, ale ve filmech tyhle asociální postavy úplně miluju, takže jsem asi jeden z mála, kdo tý hlavní postavě nepřál nic špatnýho, ale naopak jsem jí přál, ať ty pitomce kolem sebe využívá dál. Akorát mi to ke konci začalo připadat už trochu stereotypní a film vlastně nedopadne nijak. Navíc tam hraje velice často dost sračkózní hudba. Ale v každym případě se jedná o zajímavý dílo, který se mimo jiné taky lehce trefuje do tehdejšího končícího režimu. Moc nechápu, proč Irena Pavlásková od tý doby nic zajímavýho už nenatočila. ()
Tehdy debutující režisérka servíruje zajímavý psychologický příběh o manipulací v podaní jedné gigantické potvory. Nepoučitelné potvory až na dřeň s nekončícími intrikami. Na pozadí dramatického napnutého děje (stejně jako Vít Olmer ve dvojici filmů Jako jed/Co je vám doktore) vlastně navíc glosuje celkovou dobu upachtěného socialismu. A to ještě občas i docela stylizovanou formou (v tomto ohledu mě hodně oslovila scéna s vyvedeným Bolkem Polívkou, poslouchajícím u stolu rádio - zajímavá vložka. Pro mě možná nejlepší moment.) Sem tam to možná zaškobrně, ale jinak je atmosféra zajímavá. A zajímavě je i ukázáno, jak až může skončit zakořeněná jedovatost v domácnosti (malá dcerka). Jen ze své strany nevím jestli to brát jako další osobitý a odvážný film z druhé poloviny 80.let nebo více jako další důvod k nenávisti Ivany Chýlkové (minimálně za mlada), který se mi nesledoval úplně dobře , Přenesu se přes tu averzi a dám docela kvalitnímu dramatického filmu tři hvězdy. Ale když Show Ivany Chýlkové skončila, neplakal jsem. Pokud se budete dívat, asi vám nebude hodně prima, a neuvolníte se, prosím. ()
Galéria (17)
Fotka © Bontonfilm
Zaujímavosti (18)
- Scenáristka a režisérka Irena Pavlásková komentovala skutečný předobraz hlavní ženské postavy: "Chodila k nám, byla báječná, hezká, inteligentní a strašně miloučká, než jsme zjistili, že vlastně všem včetně nás škodí. Podváděla, pomlouvala, rozeštvávala. Prostě ji to bavilo. Měla pak pocit, že je nejlepší a že všem vládne. Dodneška jsem nepochopila, jak z ubližování může mít někdo pocit radosti a zadostiučinění." Svým způsobem šlo, podle autorky, o paralelu společnosti za komunistické totality: "Té ženské všichni ustupovali. Říkali: radši se přizpůsobíme, ať to není ještě komplikovanější. A čím víc se zlu ustupuje, tím víc bobtná a roste. Chtěla jsem ukázat, jak strašně nebezpečné je přizpůsobovat se." (NIRO)
- Když přijede Dana (Ivana Chýlková) s manželem Milanem (Karel Roden) k mamince a fotí se s celou svou rodinou, drží malé dítě její tatínek uprostřed. Zatímco na fotografii, která vyjíždí ihned z Polaroidu, už malé dítě drží Milan (Karel Roden). (JsemPohodlny)
- Celú hudobnú produkciu obstarala skupina ZOO, ktorá s titulnou piesňou "Čas sluhů" v roku 1990 dobyla vrchol českej hitparády. Vo videoklipe k tomuto songu boli použité ukážky z filmu. (Raccoon.city)
Reklama