Môj príbeh

Příšerně zpracované - po všech stránkách. Jedno klišé pochodovalo za druhým. A vůbec nejhorší byly ty dámské sedánky, brr; jejich debilní dialogy byly děsivější než to samo téma (a že to tedy sakra TÉMA je). Kladu si jen otázku, pro koho to bylo natočené? Pro ryzí slepice s pidimozkem, kterým se ovšem nic podobného ani stát nemůže, protože mají doma výhradně submisivní typy? Takže pro nikoho. (14.12.2020)

Emotivní snímek odvyprávěný komorním stylem za podpory působivé kamery. Další křižovatka života, kde si hlavní roli zahrála Vlastina Svátková. Příběh o domácím násilí mající své následky a životní nejistotu. Pocit osobního zoufalství a smíření s osudem zároveň vede až k divácké diskuzi o daném případu. Hrdinka příběhu se statečně pokouší poprat s nepřízní osudu a to se zájmem svých rodičů i za pomoci přítelkyň. Prostředí baletek nijak nepřekvapí, ale je vkusné.  Příběh se zaměřuje na problematiku domácího násilí na ženách a typické ženské přirozenosti danou problematiku řešit. Snímek je natočen v uměleckém dojmu, což přináší i vizuální koncept na celém zpracování, i když to poměrně dost často zadrhává. Tvůrci se zřejmě snažili natočit atmosféricky a emočně něco podobného, jako je ´Příběh '88´ (1989), ale i když je snaha hodně znatelná, jakoby tomu chyběl ten správný tah na branku.  Milan Knažko v roli otce vyznívá přirozeně, ale dva bodyguardi u něj, kterými si s násilníkem vyřídí mafiánským způsobem účty, aniž by jeho postavení bylo vysvětleno, je hodně laciný výjev. Nejedná se tedy o komedii, romantiku či drama. Jedná se jen o pouhou zpověď mladé ženy, jejichž osud je reálnější, než by si kdo myslel. (01.09.2021)

Na jednu stranu to bylo hodně utrápený, na stranu druhou to bylo stupidně rozšafný. Typická artovka říznutá Sexem ve městě. Pohybovali jsme se v těchto dvou rovinách, přičemž tu první nakonec v zájmu povinného happy endu převálcoval a pohltil Sex ve městě. Na jeho beskydské podobě mi nejvíc vadilo, jak vzornou měly holky docházku. Ani jednou žádná nechyběla, vždycky se dostavily všechny. Vždy se vynacházely v totožném, veselém rozpoložení. Všechny se dokázaly okamžitě sžít s nově příchozí Elisabeth. Sice trochu děvky a slepice, ale plné porozumění a empatie. Prostě jako ve filmu. Nutno dodat, že v českém... Tohle už není náhoda, to je diagnóza. P.S.: Kolik těch golfů odehráli, aniž by se zajímali o to, jak se ten jejich sparing jmenuje? P.S.2: Kdyby se mě holka poslepovaná z tisíců kousků vlastního pozadí ptala na stav mého konta, se zlou by se potázala. (25.04.2020)

Nelíbilo se mi o čem, ani jak to bylo natočené. Kupodivu méně vadily scény s kamarádkami (ovšem jediná lepší byla s Noskem coby odhaleným nápadníkem) než hloupoučké fragmenty odhalování Elizabetiny minulosti. Kříž štve tolik lidí, protože je herecky poněkud málo plastický, umí jen dva výrazy - rošťácký a překvapeně naštvaný. Zajímavé byly záběry z interiérů, v nichž za za oknem vidět mrakodrap ve Zlíně. Kostková prostě herecky nepřesvědčí. (27.04.2020)

Pamatuju si, jak jsem bědoval, že nestihnu tenhle film v kině. Vlastina Svátková na něj tak hezky lákala a i námět zněl zajímavě, že to skoro vypadalo, že přijdu o kvalitní české drama v kině. Nakonec jsem ale rád, že jsem nebyl. Už první scénou, kde hysterická Vilma Cibulková zasahuje do plastické operace doktorovi je patrné, že tenhle film se ponese v duchu nesmyslů, ordinací a modrých kódů…a i když za to herci vlastně ani nemůžou, protože byli fajn, tak by mě zajímalo, proč se takové filmy v Česku vůbec točí… ze Skandinávie jsem těch dramat viděl tucet, dobrých, i špatných, ale nepamatuju si, že bych někdy zažil takovouhle béčkovou slátaninu…myslím si, že nikdy. (03.09.2020)